Encyklopedie > Město Český Krumlov > Historie města Český Krumlov > Historie hospodářství ve městě Český Krumlov > Historie průmyslové produkce ve městě Český Krumlov

Historie pivovarnictví ve městě Český Krumlov

Pivovarník při vaření piva, historizující  kresba Vaření piva pro potřeby vrchnosti lze v Českém Krumlově předpokládat od založení hradu ve 13. století. Pivovar a sladovna stávaly do roku 1560 na IV. nádvoří zámku, před Plášťovým mostem na straně k městu. Vařilo se v něm pivo z ječných i pšeničných sladů, ředina a patoky pro minority, služebnictvo, robotující poddané a jiné.

Nepochybně se ve městě vařilo pivo od 14. století. V roce 1347 udělil Petr z Rožmberka Krumlovským mílové právo na krčmy i pivovar a město pak dostalo od vrchnosti v roce 1388 též řád pro prodej piva. V roce 1459 vypukl spor mezi předměstím Latrán a městem, v němž Latránští byli ve všem zrovnoprávněni. Výroba piva z pšeničných sladů přešla od roku 1503 výlučně na krumlovskou obec, a pivo z ječných sladů mohli vařit obojí měšťané. Po sjednocení Latránu s městem v roce 1555 zůstala situace stejná. V roce 1605 postavila obec nový měšťanský pivovar v Široké ulici ( Široká č. p. 71) a ve starém pivovaru se sladovnou vařili nadále měšťané ječná piva. Tento pivovar také v roce 1643 koupili.

Široká č. p. 70 a 71, celkový pohled

Panský pivovar přestal též v 16. století vyhovovat zvyšující se výrobě a Vilém z Rožmberka nechal proto v roce 1560 postavit v předhradí nový objekt, k němuž v roce 1561 vybudoval Jakub Krčín z Jelčan nový vodovod ( Historie vodovodu ve městě Český Krumlov). Vařilo se v něm pšeničné i ječné pivo, ale starý pivovar byl ještě nějaký čas též v provozu.

Horní č.p. 155, Prelatura, celkový pohled z Horní ulice V roce 1600 činil čistý příjem ze starého zámeckého pivovaru 300 kop grošů míšeňských a z nového již 3 300 kop grošů míšeňských. Potřeba piva se nadále zvyšovala a v letech 1625 - 1630 byly přestavěny bývalé vdovské sídlo Anny z Rogendorfu, matky Viléma z Rožmberka, z roku 1546 a rožmberská zbrojnice Petra Voka z Rožmberka z let 1594 - 1596 v nový panský pivovar, kde sídlí dodnes i současný pivovar Eggenberg ( Latrán č.p. 27).

V 16. století vznikl ve městě další pivovar, který náležel krumlovskému arciděkanství, jehož várečné právo Rožmberkové šetřili. Za císařské správy panství v roce 1602 došlo k jeho částečnému okleštění a později k úplnému zániku. Za Eggenberků bylo prelatuře ( Horní č. p. 155) vráceno právo vařit pivo k její domácí potřebě a počátkem 18. století je nabyla úplně.

Z nich potom pivovar řádu klarisek pravděpodobně v roce 1782 zanikl, zatímco ostatní provozy ještě v 19. století fungovaly. Panský pivovar krumlovského velkostatku změnil v roce 1719 majitele a přešel spolu s ostatním majetkem do rukou Schwarzenberků. Pivovar prelatury si v letech 1782 - 1865 pronajalo město a o městský se vedly velké spory, jež byly nakonec ukončeny ve prospěch výdělkové společnosti právovárečných měšťanů, jichž bylo 201.

V 18. století fungovaly ve městě již čtyři pivovary, jejichž produkci znázorňuje níže uvedený přehled:

Pivovar Množství piva na var (hl) Průměrná roční výroba v letech 1710 - 1712
Pivovar klarisek 29,8 58
Pivovar arciděkanství a prelatury 24,8 844
Panský pivovar Eggenberků 79,4 7.400
Městský pivovar 105,4 6.070

Zlatokorunská škola, učební pomůcka z 18. století, vyobrazení výroby piva

Panský pivovar českokrumlovského velkostatku vařil před rokem 1700 ječné (tmavé) a pšeničné (bílé) pivo, tzv. patoky, ředinu a pivo pro žence. Od roku 1800 se v něm již vařilo pouze ječné pivo, které vytlačilo pšeničné. Chmel se do roku 1788 pěstoval na vlastních chmelnicích v okolí města (Kvítkův dvůr, Vlaštovičník, Nový Dvůr, Dobrkovice, Křenov a Červený Dvůr). Po zrušení těchto místních chmelnic se dovážel kvalitní chmel ze schwarzenberských panství v severních Čechách. Již v roce 1837 začal panský pivovar vařit pivo metodou spodního kvašení, ale ještě v roce 1850 převládala výroba pomocí svrchního kvašení v poměru 3 840 ku 903 sudům. V průběhu 18. a 1. poloviny 19. stol. prodělal tento provoz četné stavební úpravy a změny a byl do 60. let největším svého druhu na schwarzenberském majetku vůbec.Historické vyobrazení vaření piva V roce 1852 zřídila jeho správa anglický hvozd a o pět let později rekonstruovala varnu. Při požáru v roce 1869 vyhořela polovina pivovaru a k její obnově došlo v roce 1870. V letech 1867 - 1870 byly postaveny nové sklepy s vrchní lednicí. Na parní pohon přešel tento provoz v letech 1880 -1882 a tehdy také zavedl nové strojní vybavení. Koncem 60. let 19. stol. pracovalo ve výrobě 14 stálých zaměstnanců a jejich počet stoupl v letech 1875 - 1885 na 32. Také výroba schwarzenberského pivovaru si zachovala až do 1. světové války stále stoupající trend (1862/63 - 12 359 hl, 1871/72 - 22 069 hl, 1879/80 - 24 840 hl, 1884/85 - 30 200 hl, 1895/96 - 34 500 hl, 1910/11 - 34 820 hl a 1913/14 - 31 904 hl piva).

Pro pivovar prelatury bylo období 2. poloviny 19. století již jen jakýmsi epilogem. V roce 1865 vařil tento zaostalý provoz 3 168 hl piva, v roce 1880 - 2 040 hl, v roce 1885 - 1 500 hl a v roce 1895 - 2 300 hl piva. Koncem 60. let 19. století zajišťovali jeho výrobu 3 stálí pracovníci a jejich počet stoupl v letech 1875 - 1885 pouze o jednoho. Ještě v roce 1865 byl pivovar pronajat krumlovské obci, ale po čase se zřejmě vrátil do vlastní správy prelatury. V roce 1897 byl jeho provoz ukončen.

Měšťanský a městský pivovar se v konkurenci se schwarzenberským provozem udržel i v období průmyslové revoluce. V roce 1865 uvařil 7 322 hl piva, v roce 1880 - 7 848 hl, v roce 1885 - 10 400 hl, v roce 1898 - 18 282 hl a v roce 1901 - 18 040 hl. Jeho výrobu zajišťovalo koncem 60. let 19. století 10 stálých zaměstnanců a v letech 1875 - 1885 stoupl jejich počet na 13. Teprve v roce 1898 byl tento pivovar přeměněn na parní a začal s další postupnou modernizací svého strojního vybavení. V celém svém dalším vývoji však přes značnou snahu zůstával co do rozsahu výroby za svým schwarzenberským konkurentem.

Pohled na pivovar a pivovarskou zahradu (bývalou zahradu klarisek) v Českém Krumlově z Havraní skály,  historické foto

V nové ČSR a po Mnichovu, kdy se stal pohraniční Český Krumlov součástí německého území, pracoval schwarzenberský pivovar v rekonstruovaném provozu s kotelnou o 2 parních kotlích s topnou plochou o 120 m2 a strojovnou s jedním parním strojem na 75 hP a s dynamem o výkonu 57 kW i s dostatečnou rezervou. Disponoval dále varnou z roku 1915 o varu 100 hl, strojem na sušení mláta, drtičem ledu a elevátorem na jeho dopravu. V hospodářském roce 1927/28 byla vybavena jeho sladovna moderním strojním zařízením. Náleželo mu 7 vlastních hostinců a 4 sklady, z nichž zásoboval svá odbytiště v přilehlých okresech. Dopravě sloužily 1 osobní a 3 nákladní automobily a 1 pivní vagón. Výstav pivovaru se zřídkakdy blížil stavu před 1. světovou válkou a byl spíše výrazně nižší. Hodnota podniku dosahovala v roce 1929 přes 6 miliónů Kč a čistý výnos 855 577 Kč.

Městský režijní pivovar v Českém Krumlově, patřící rovnými díly městu a pravovárečníkům, měl v období ČSR a okupace k dispozici starobylou historickou sladovnu, krásnou měděnou moderní varnu od 1. brněnské strojírny a výkonnou strojovnu s jedním parním strojem a dynamem. Chladicí stoky nahradila moderní usazovací káď a jeho spilka byla vybavena potřebným množstvím betonových kádí. Výstav pivovaru se pohyboval od 4 000 do 19 353 hl piva a kolísal v praxi méně, než tomu bylo u schwarzenberského pivovaru. Po osvobození ČSR v roce 1945 obnovil svou činnost, ale v lednu 1949 byl jeho provoz definitivně ukončen.

Pivovar Eggenberg v Českém Krumlově, celkový pohled z Havraní skály, foto: Libor Sváček Podle dekretu prezidenta ČSR z 19.5.1945 zavedl Zemský národní výbor v Praze na veškerý majetek schwarzenberské primogenitury národní správu. To znamená, že i na Schwarzenberský pivovar v Českém Krumlově. Ten pak byl dále podle zákona z 10.7.1947 (tzv. Lex Schwarzenberg) převeden na zemi Českou. Později také došlo na krátký čas k jeho začlenění do vytvářející se organizační sítě státních statků a v roce 1949 se stal v rámci nacionalizace státním pivovarem. Od 1.1.1950 byl jako takový začleněn do výrobní sítě fungujících regionálních pivovarských podniků (Jihočeské pivovary, n. p., České Budějovice, pak k. p. tamtéž a konečně Pivovary České Budějovice, s. p.). Dne 7.9.1991 změnil tento českokrumlovský pivovarský závod majitele a přešel prodejem v malé privatizaci za 75 miliónů Kčs do rukou firmy Dionex s. r. o. Český Krumlov, jejímiž majiteli se stali František Mrázek a Jiří Shrbený. Tato firma se od 1.3. 1993 transformovala na Pivovar Eggenberg, a. s., Český Krumlov.

Restaurace Cikánská jizba, výčep s majitelem Milanem Kotlárem a krumlovským pivem V síti Jihočeských pivovarů a jejich nástupce Pivovarů České Budějovice, s. p. se za dob socialismu sice dost pomalu, ale přece poměrně výrazně měnila jak dosavadní technická, tak i výrobní základna. Stáčírna lahví se například obměnila více než třikrát. Dřevěné kádě ve spilce byly v letech 1960 - 1971 postupně přeměněny na železobetonové. Všechna oddělení ležáckého sklepa s dřevěnými sudy se v letech 1972 - 1982 zatankovala a kapacita kvašení se tak zvýšila na 13 500 hl. Zmodernizovala se také filtrace i chlazení. Kotelna byla v letech 1979 - 1981 plynofikována. Několikrát se v důsledku obecného vývoje obměnilo obalové hospodářství s transportní nádobou. Postupně se zlepšilo zařízení varny i stáčírny sudů a vybudovala se nová úpravna vody, což mělo výrazný efekt na zvýšení kvality piva. Vlastní výroba sladu v roce 1983 ustala a tato základní surovina se začala nakupovat hotová z obchodních sladoven. Kromě toho se realizovala i řada dalších méně významných technických úprav. Výrazně se zlepšil také stavební stav provozních budov a započalo se i s rekonstrukcí historických renesančních fasád, což mělo pro tento významný památkový objekt zvláštní cenu. V důsledku naznačených změn a poměrně vysoké intenzity se výstav piva od roku 1950 (31 062 hl) zvýšil do roku 1990 (133 699 hl) více než čtyřikrát. V průběhu tohoto vývoje se rovněž zlepšila i sortimentní skladba výrobků (7° světlé a tmavé pivo do 1969, 10° tmavé pivo do 1969 a světlé pivo 1951 - 1991; 11° světlé pivo Zámecké 1973 - 1979 a 12° světlý Šumavský ležák 1979 - 1991). Postupně se také trvale zvyšoval odbyt lahvového piva, až konečně dosáhl v roce 1990 celkem 62% výstavu. Kmenový odbytový rajón tohoto pivovarského závodu se soustřeďoval v celém vývoji převážně na Českokrumlovsko a Novohradsko.

Pivovar Eggenberg v Českém Krumlově, plnění sudů na stáčecí lince

Privatizovaný českokrumlovský pivovar přijal symbolicky firemní označení Eggenberg ( Eggenberkové), odvozené od šlechtického rodového příjmení historicky prvních majitelů a zakladatelů tohoto provozu. Jeho dnešní držitelé se soustřeďují nejen na rozvoj pivovarské výroby, ale také na zavedení vlastních gastronomických a restauračních služeb, na výrobu i prodej nealkoholických nápojů a některé další zamýšlené aktivity. V oblasti pivovarské výroby zlepšili plynovou kotelnu s poloautomatickým provozem a zakoupili propagační stanici na kvasnice Scandy - Brew z Dánska, vzduchový kompresor Compair, rozkvasný tank o obsahu 250 hl, chladicí kompresor Sabroe ze Švédska, tuzemský průtokový pastér a deskový EK filtr. Kvasné hospodářství výrazně zlepšili a kapacitně rozšířili instalací čtyř CK tanků o celkovém obsahu 4000 hl. Rekonstruovali též stávající varnu výměnou dna za nerezové u dvou kádí a zavedením jejího poloautomatického provozu. V pivovaru také instalovali linku na stáčení KEG sudů od německé firmy Gea Till, s kapacitou 60 padesátilitrových sudů za hodinu, novou myčku beden, vyměnili a nechali předělat chladicí věže.

Město Český Krumlov, areál pivovaru Eggenberg a Pivovarské zahrady, dříve klášter minoritů a klarisek s klášterními zahradami, letecký pohled, foto: Lubor Mrázek

Kromě toho obměnili celé stávající obalové hospodářství a vozový park domácích Avií za zahraniční 3,5 tunové vozy s ekoprovozem. Akciová společnost Eggenberg také opravila všechny stávající historické fasády provozních budov, otevřela v areálu pivovaru vlastní restauraci s pivnicí, dřevěnou letní restauraci a postavila novou vrátnici. Pivovar produkuje středně hořká a silně prokvašená piva s ochrannou známkou Eggenberg v tomto sortimentu: Dia pivo, 10° světlé a tmavé pivo a 12° světlý ležák. Za uplynulých sedm let měl průměrný roční výstav 114 459 hl; jeho kmenovou odbytovou oblastí bylo především Českokrumlovsko, okolí Lipna a Českobrodsko. V malém množství vyváží také svá piva do Jugoslávie, Itálie, Jihoafrické republiky, Německa, Rakouska a Ruska. Kromě zpeněžování pivovarských odpadů si vylepšuje svou ekonomickou bilanci také prodejem čistých várečných kvasnic. Jeho nealkoholická výroba se soustřeďuje na šest druhů nápojů s výstavem do 3 000 hl.

()