Slavnost ukazování ostatků v Českém Krumlově

Uctívání ostatků v Českém království nabylo velkého významu ve 2. polovině 14. století pod vlivem osobního příkladu římského císaře a českého krále Karla IV. V Praze se v té době ukazovaly ostatky spolu s říšskými klenoty při kapli Božího Těla. Ambiciózní Rožmberkové, kteří se snažili vyrovnat panovnickému sídlu po všech stránkách, zavedli v té době úctu k ostatkům i ve svém městě. Tyto slavnosti se každoročně konaly v konventním kostele minoritů a klarisek v Českém Krumlově, jenž byl zasvěcen právě Božímu Tělu a Zvěstování Panny Marie ( Minoritský klášter ve městě Český Krumlov). K tomuto konventu měli Rožmberkové jako jeho zakladatelé (rok 1350) blízký vztah. Ostatky pocházející z darů Karla IV., Ludvíka I., patriarchy akvilejského, pražského arcibiskupa atd., byly vsazeny do relikviářů a uloženy v kapli sv. Jiří na českokrumlovském hradě (Ostatky sv. Kalixta v zámecké kapli sv. Jiří) a některé i v cisterciáckém klášteře Vyšší Brod, který založili Rožmberkové roku 1258 jako svou rodovou hrobku.

Před rokem 1379 bylo božítělové a ostatkové procesí u minoritů přeloženo až na oktáv svátku Božího Těla (tj. osmý den po vlastním svátku; velké svátky jsou v katolické církvi slaveny osm dní) kvůli sporu s farním duchovenstvem, jehož božítělový průvod byl zastiňován slavností u minoritů. Význam slavnosti ukazování ostatků ještě vzrostl koncem 14. století, kdy pro ni Rožmberkové získali množství odpustků.

V nekrologiu krumlovských minoritů se zachoval návod na konání této slavnosti, který sice není úplný, ale přesto má vysokou vypovídací schopnost. Je cenný i tím, že jde patrně o jediný přímý doklad hudební produkce v Českém Krumlově na sklonku 14. století ( Historie hudby ve městě Český Krumlov). Slavnost vypadala následovně: na oktáv Božího Těla se v konventním kostele za zpěvu hymnu řadil průvod směřující pak k farnímu kostelu sv. Víta. V jeho čele šly osoby sypající trávu a květiny, za nimi čtyři mniši s relikviářem, pak ostatní s ostatkovou monstrancí, ministranti se zvonky, vyšebrodský opat s Nejsvětější Svátostí pod hedvábnými nebesy, které nesli čtyři muži s podobami evangelistů. Opat byl obklopen duchovenstvem a nakonec šel lid. Procesí provázeli svými zpěvy a instrumentální hudbou "pueri", zřejmě žáci českokrumlovské latinské školy. Po návratu z farního kostela byly na klášterním hřbitově ukazovány vyšebrodským opatem ostatky ve čtyřech monstrancích. Kněz je vyvolával nejprve česky a pak německy. Po následném udělení odpustků se konala slavná zpívaná mše, jíž se kromě duchovních účastnila i část věřících. Ostatní poslouchali německé kázání na nádvoří kláštera, nebo pobývali v křížové chodbě a na hřbitově, na němž se rovněž kázalo. Po mši šli všichni hosté na hostinu do hradu. Po jídle bylo v klášterním kostele latinské kázání o Božím Těle. Během celého dne zpovídalo množství kněží.

Naposledy se tento svátek uctívání ostatků konal roku 1417. Z popudu Oldřicha II. z Rožmberka, klonícího se k husitství, byli přítomní faráři rožmberského patronátu nuceni k přestupu k utrakvismu. Mnozí z nich pak byli ze svých far vyhnáni. Po svém návratu ke katolicismu roku 1420 dal Oldřich relikvie do zástavy, aby měl prostředky na boj proti husitům. Ostatky byly vráceny v 50. a 60. letech 15. století, ale slavná ostatková procesí už obnovena nebyla.

(jh)