Encyklopedie > Město Český Krumlov > Objekty v historické části města Český Krumlov > Horní ulice

Horní č. p. 151

Lokace:
Horní č. p. 151

Popis objektu:
Jednopatrový dům vybudovaný ve svažité terase nad městskou hradbou. Široké uliční průčelí o čtyřech osách se štukovou výzdobou, upravené do současné rokokové podoby ve třetí čtvrtině 18. století, je ukončeno dvěma štítovými atikami, na nichž stojí terakotové vázy a za nimiž jsou umístěny dvě půdní komory. Sedlová střecha s hřebenem rovnoběžným s uliční čarou je kryta šindelem. V přízemí vlevo je prolomen do fasády krámský výkladec z konce 20. let 20. století. Od souseda na západní straně je dům oddělen soutkou (úzkou uličkou). Dvorní přístavek je v interiéru valeně klenutý s výsečemi, krytý pultovou střechou. V přízemí se nachází za kamenným sedlovým vstupním portálkem s iniciálami IMIB a datací 1676 střední síň se schodišti do dvora, do sklepů a do patra. Prostory v přízemí jsou plochostropé, vyjma místnosti při severovýchodním nároží domu, zaklenuté oválně valenou klenbou s trojbokými výsečemi s hřebínky. V západní polovině domu má přední krámská místnost na stropě zachovány zbytky šablonové výmalby z 19. století, zadní krámská místnost má obnovený rokokový štukový podhled na starším trámovém stropě se záklopem. Sklepy jsou půdorysně značně členité, zaklenuté valeně nebo zčásti i druhotně plackovými klenbami. Jedna z nich je od vyzdění ponechaná režná, druhá kryje střední prostor otevírající se mohutným polokruhovým obloukem do dvora. Místnosti prvého patra jsou plochostropé, přičemž strop severozápadní místnost je zdoben barokní štukaturou a strop severovýchodní místnosti je dřevěný trámový se záklopem. Ve středu východní poloviny dispozice se dochoval prostor bývalé černé kuchyně se záklenkem vstupního otvoru. Krov je hambalkový o značném rozestupu krokví, s dodatečně vloženou stojatou stolicí a dalšími mladšími novodobými ztužujícími úpravami. Při uličním průčelí jsou vestavěny dvě barokní komory s dřevěnými, uvnitř omítanými a malovanými stěnami.

Stavebně historický vývoj:
Původ objektu je středověký. Radikální úprava proběhla v 16. století; z ní pochází základní dispoziční rozvrh, klenba místnosti v přízemí i dvorní přístavba. Pozdně barokní, resp. rokokové úpravy se omezily především na uliční průčelí a některé stropní podhledy v přízemí i patře. Do tohoto období spadá i zřízení unikátních půdních komor, vestavěných zřejmě do staršího barokního krovu. 19. století přineslo v interiéru řadu vrstev šablonové výmalby. Počátkem 20. století bylo upravováno schodiště do prvého patra včetně výtvarně velmi pozoruhodné šablonové výmalby, zcela zničené za poslední rekonstrukce domu a v roce 1929 byl zřízen krámský výkladec.

Vývoj fasády objektu:
Starší středověká podoba objektu není známa, mladší středověká úprava průčelí z 2. poloviny 16. století svým výtvarným pojetím dosud patří do období pozdního středověku. Členění fasády: hrubě hlazená bělavá omítková vrstva základní plochy v kombinaci s hlazenými plochami okenních rámů, nárožních lizen, erbovních štítků s růžemi, kartuše s letopočtem 1558, rámovanými červenou linkou.

 

 

Ještě v 16. století (patrně před r. 1591) bylo průčelí nově omítnuto rozvrhem jehlancové sgrafitové bosáže. V barokním období byla v návaznosti na změnu orientace střechy nově vyzděna korunní římsa, uliční průčelí bylo upraveno do současné hmoty, barevné členění nezjištěno. V mladší fázi zřejmě po r. 1763 bylo průčelí upraveno do současné podoby, tj. 1. patro rozčleněno pilastry, vynášejícími korunní římsu, okenní otvory rámovány stuhovými šambránami, v horní části vyzdobené mřížkami s volutkami, střapci a mušlí, pod okny parapetní rokajové výplně s palmetkami po stranách.

 

 

Obdobně byla vyzdobena také čela vikýřů s volutovými štítovými nástavci nad korunními římsami. Zjištěné barevné členění pozdně barokní barevnosti: růžovo-bílá, červeno-bílá, šedo-okrová. Z mladších úprav fasády je výrazná především úprava výkladce v levé části objektu z r. 1929. Oprava fasády proběhla v r. 1995. Průčelí s vyjímečnou nálezovou situací bohužel značně utrpělo letitým neudržováním. Byla provedena téměř kompletní rekonstrukce pozdně barokního členění, silikátový nátěr se inspiroval historickou pozdně barokní barevností.

Významné architektonické detaily:

  • štuková výzdoba uliční fasády, vstupní portálek, výkladec z r. 1929
  • plackové klenby ve sklepě, z nichž část je neomítnutá
  • rokoková štukatura stropu v zadní krámské místnosti v přízemí a pod ní skrytý starší dřevěný trámový strop se záklopem
  • oválně valená klenba s trojbokými výsečemi s hřebínky v místnosti při severovýchodním nároží domu
  • dřevěný trámový strop se záklopem v prvém poschodí, další štukaturou zdobený strop tamtéž
  • několikery původní interiérové dveře s kováním, okna s kováním ve dvorní fasádě
  • šablonová výmalba v interiéru
  • barokní krov
  • barokní půdní komory včetně výmalby stěn, dveří, věšáku na šaty a okenních výplní

Historie obyvatel domu:
Na počátku 16. století patřil dům jistému Wolfu Navarovi. V roce 1522 koupil dům švec Simandl (Zikmund), který zemřel v roce 1543. V té době byl dům již vybaven právem várečným, takže se v něm vařilo pivo. V domě zůstala žít vdova Markéta se syny Václavem a Jiřím Fridrichem, když nejstarší syn Petr byl tenkrát již samostatným ševcem. V roce 1551 se Simandlův syn Václav popral před radnicí s rožmberským úředníkem Vojtěchem Hultzšporerem z Nových Hradů, který ho ve rvačce zabil a celá záležitost se dostala před novopečeného vladaře Viléma z Rožmberka. Vladař projevil vůči svému služebníku shovívavost prohlášením, že je mladý a zatím bezúhonný. Podle jeho rozhodnutí musel Hultzšporer dát matce a bratrovi zavražděného Václava 75 kop grošů míšeňských; ti měli tento obnos rozdělit podle svého uvážení mezi chudé lidi. Za duši zavražděného měl nechat sloužit třicet mší. Poslední syn Markéty Simandlové Jan Fridrich se brzy osamostatnil a opuštěná matka dům prodala ševci Pavlu Marešovi. Ten zde žil až do poloviny 80. let 16. století. V roce 1586 prodali poručníci sirotků po ševci Pavlovi tento dům koláři Matesu Sattovi. Po roce 1590 se do domu nastěhoval řezník Martin Tancl, který před tím žil v domě vedle Horní brány, odstoupeném v roce 1590 pro potřeby jezuitské koleje (Horní č. p. 153). V roce 1607 patřil dům ševci Jakobu Steuafovi a jeho ženě Apoleně, po nichž roku 1612 přicházejí Gregor a Apolena Tänzlovi. Ve své závěti asi z roku 1638 stanovila Apolena na tomto domě věčný úrok 100 zlatých rýnských, z nichž se měla platit ročně jedna zádušní mše za rodinu Tänzlových. Dalším z majitelů domu byl Lukáš Frey z Tábora, který ho roku 1641 prodal svému švagrovi - řezníkovi Eliáši Preybischovi. V letech 1649 - 1652 byl vyhrazen chovancům jezuitského semináře po dobu jeho přestavby. V roce 1654 jej městská rada opět prodala Eliáši Preybischovi za 500 kop grošů míšeňských. Od roku 1676 dům vlastnil městský hospodářský písař Jan Michal Praun a od roku 1714 opět hospodářský městský písař Bernhard Schober. Z dalších majitelů zmiňme alespoň ředitele krumlovského arciděkanského statku Ferdinanda Tomschi, který dům koupil v roce 1763 pro svého syna Modesta, či městského radního Johanna Chrina, jemuž dům patřil od roku 1823. V roce 1868 byly přízemní místnosti adaptovány na dvě prodejny. V devadesátých letech 20. století byla v přízemní části vybudována restaurace a horní patro slouží bytovým účelům.

Významné historické foto, ikonografie:
Veduta na pozadí portrétu Jana z Pernštejna z r.1591 (Středočeská galerie, zámek Nelahozeves).