Encyklopedie > Město Český Krumlov > Objekty v historické části města Český Krumlov > Kájovská ulice

Kájovská č. p. 54

Lokace:
Kájovská č. p. 54

 

 

Popis objektu:
Dvoupatrový nárožní objekt s malovaným renesančním průčelím patří mezi nejzajímavější památky historického centra Českého Krumlova. V podstatě jde o pozdně gotický objekt, který ve třetí čtvrtině 16. století prošel radikální renesanční přestavbou. Pozornost vyvolávají zvláště bohatě malované fasády s převahou ornamentální výzdoby, figurálních motivů a s karyatidami. Obě průčelí se velmi výrazně pohledově uplatňují v městském interiéru.

Stavebně historický vývoj:
Jádro domu má své počátky již ve 14. století, přičemž není vyloučeno, že se na místě nynějšího domu rozkládaly dva menší objekty. K velmi zásadní renesanční přestavbě došlo kolem roku 1580. Z doby kolem roku 1600 se zachoval stručný popis domu, ze kterého vyplývá, že tam byly čtyři světnice, čtyři komory, čtyři klenuté místnosti (nejspíš v přízemí), dva sklepy, dvě stáje pro celkem devět koní a sladovna s pivovarem. Sladovna a pivovar se zřejmě nacházely v prostorách dnešního domu číslo 53, který tehdy patřil k domu číslo 54. Partie při Široké ulici byla zvýšena o druhé patro zřejmě již v 17. století. Poměrně zásadní úpravou prošel dům mezi lety 1800 a 1802, kdy mimo jiné došlo k jeho přepatrování a ke změně jeho uspořádání. Poslední větší stavební zásah se uskutečnil v roce 1890. Pro tyto úpravy je již zachována dokumentace. V roce 1952 byly odkryty renesanční nástěnné malby, jež následně restauroval Vladimír Terš.

Významné architektonické detaily:
Jako celek je dům velmi cenný tím, že odráží spletitý urbanistický vývoj východní části Široké ulice a prostoru Na louži. Mimořádně pozoruhodný je však i z hlediska jednotlivostí. Mimořádně hodnotná je renesanční malířská výzdoba fasád, jež je téměř jistě dílem umělců pracujících pro Viléma z Rožmberka v areálu zámku Český Krumlov (viz Státní hrad a zámek Český Krumlov). Pozoruhodné je zejména západní průčelí s namalovanými postavami vyhlížejícími z oken. Velký význam mají také gotické svislé konstrukce a gotické architektonické prvky zejména v úrovni sklepů a přízemí. Prim mezi nimi hraje nástupní prostor do sklepa, vlevo od vstupu na dvůr, s kamennou klenbou a drobným gotickým oknem "s jeptiškou" - jde o jednu z nejvýznamnějších památek gotické architektury ve městě. V prvním patře je pozoruhodný čtvercový renesanční prostor s křížovou klenbou, po jejíchž stranách probíhají silné hřebínky. Místnost se nachází nad prostorem, který v přízemí náleží k sousednímu domu číslo 53. Zajímavé jsou i dodatečně upravené výklady v přízemní části průčelí se štukovými oválnými šambránami.

Historie obyvatel domu:
Třebaže původní objekt, který stál na místě nynějšího domu před velkorysou renesanční přestavbou, byl podstatně starší, první konkrétní údaje o jeho obyvatelích máme až z počátku 16. století. Tehdy dům patřil sladovníku Mikulášovi. Toho pak vystřídal jeho syn Tomáš, rovněž sladovník, který v domě hospodařil od čtyřicátých do šedesátých let 16. století. Tomáš, jemuž jeho spoluobčané říkali Tomandl na louži, zastával ve třicátých a čtyřicátých letech 16. století funkci městského radního. Po Tomandlově smrti v polovině šedesátých let převzal dům jeho syn Filip Nuss, který byl rožmberským úředníkem. Po Filipově smrti (1597) se vdova Voršila provdala za Floriána Ronnera, který převzal dům se vším příslušenstvím. Z údajů o následných změnách vlastníků vyplývá, že už v té době byl dům chápán jako něco mimořádného. Dokládá to jeho cena. Například v roce 1640 Hans Taupergar prodal "ronnerovský dům" se stájemi a pivovarským zařízením Stefanovi Reichartovi za velmi vysokou částku 1.100 kop grošů míšeňských. Také na počátku 19. století byla nemovitost vysoce ceněna - mezi roky 1801 a 1802 stoupla její cena ze 2.263 zlatých na 4.000 zlatých. Dům tehdy patřil správci městského hospodářství a obchodníkovi Simonu Stifterovi. V 18. století se v objektu patrně provozovalo mydlářské řemeslo, avšak pivovarnictví se tam udrželo až do 19. století. V historii domu je také významný rok 1756, kdy došlo k oddělení části domu jako samostatného objektu s dnešním číslem 53. Od 40. let 19. století se má za to, že dům č. p. 54 patřil rožmberskému vrchnímu regentovi Jakubovi Krčínovi z Jelčan, a tato teorie se traduje ve všech historických a turistických pojednáních o Českém Krumlově. Ve skutečnosti však tento dům neměl s Jakubem Krčínem nic společného.