Popis objektu:
Rozsáhlý komplex nárožních objektů mezi náměstím, ulicí Kájovskou a
Na louži. Hlavní budova má hladké uliční průčelí, které je ukončeno
dvěma gotickými štíty. Hlavní fasáda budovy je hladká, členěná
množstvím oken rozličných typů. Interiér v přízemí je přístupný
vjezdem s gotickým lomeným portálem. Na něj navazuje plochostropá
síň s dřevěným trámovým stropem, v síni je umístěn přenos
renesanční nástěnné malby - fragment koně. Síň se zužuje do
klenutého průjezdu s gotickou valenou klenbou a průjezd ústí do
centrálního dvora nepravidelného čtyřúhelného tvaru. Dispozice
přízemí je dvojtraktová. Obvodové zdivo přízemní místnosti při
nároží bylo vybaveno dřevěnou srubovou vložkou. V pravém traktu
budovy se sníženým přízemím se nachází prostor s dřevěným trámovým
stropem. V prvním patře jsou převážně plochostropé místnosti s
výjimkou komory nad průjezdem, která je valeně klenutá a opakuje se
i v mezipatře. Ve dvoře se po levé straně nachází přízemní
hospodářská budova s trámovým stropem. Objekty vystavěny na svahu
svažujícím se směrem k řece Vltavě.
Stavebně historický vývoj:
Tento mimořádně významný objekt je v současné hmotě pozdně
gotického původu z velké části z 1. čtvrtiny 16. století. Mezi
renesanční úpravy lze řadit např. sgrafitovou výzdobu fasád, v
období baroka byla realizována jednotlivá křídla a některé klenby.
V roce 1867 bylo přistaveno první patro severního konce.
Rekonstrukce budovy byla dokončena v roce 1989. Při ní byl v
interiérech nalezen srub a na fasádě nástěnné malby.
Významné architektonické detaily:
Pozdně gotický lomený portál. V interiéru síně přenesená renesanční
nástěnná malba koně z domu Náměstí
č. p. 9.
Historie obyvatel
domu:
Prvním doloženým majitelem objektu byl v roce 1424 jakýsi Martin.
Od roku 1510 zde bydlel Pavel Šnajdar, zvaný však většinou
Paulšnajdar. Toto označení se pak přeneslo i na dalšího majitele
domu, městského radního Kryštofa Kalšingara - Paulšnajdara, který
se do domu přiženil sňatkem s Pavlovou vdovou. V roce 1566 jeho
dcery, Klára a Veruna, prodaly po otcově smrti dům doktoru Tomáši
Albínovi z Helfenburka, synovi rožmberského kancléře Václava
Albína. V roce 1574 se doktor Tomáš Albín stal olomouckým biskupem
a dům prodal Lorenci Benešovi. Po Lorencově smrti dům roku 1590
koupil bývalý sekretář Viléma z Rožmberka Jiří Svérázký, který ho
1594 prodal Jiřímu Hrachovcovi. Ten mezi lety 1597 - 1608 pohřbil
dvě manželky a dům pak prodal řezníkovi Jiřímu Dittrichovi. Dalším
z majitelů byl po Matyáši Proškovi opět řezník - Kryštof Pach. Jeho
vdova Barbora pak prodala dům formanovi Řehoři Trabalíkovi, který v
něm podle dokladu z roku 1654 vařil a šenkoval pivo. Po něm se v
roce 1677 do domu nastěhoval řezník Adam Schmidt. Od roku 1727 zde
žil soukeník Vincenc Tukh, jehož po třech letech vystřídal
knihvazač Pavel Neuhauss. V letech 1739 - 1838 pak dům obývala
rodina Fridlů.
Současné využití:
Hotel
Zlatý anděl