KKK

Latrán č. p. 20

Latrán č. p. 20

Lokace:
Latrán č. p. 20

Popis objektu:
Dvoupatrový objekt s protáhlým, jihozápadně ubíhajícím křídlem a zadním stavením. Uliční průčelí, upravené kolem roku 1800, je členěno lisénami se žulovými štukovými šambránami oken. Levá část průčelí od prvního patra výše je nesena kamennou konzolou. Jižní dvorní průčelí tvoří v levé části v prvním a druhém patře tři arkády.

Stavebně historický vývoj:
Dům patří k nejstarší zástavbě v podhradí, pochází snad již z konce 13. století. Sklepy, obvodové zdivo hlavní budovy a přízemí zadního stavení jsou gotického původu. Renesanční přestavba, v rámci níž bylo přistavěno první a druhé patro a vzniklo boční a zadní křídlo, probíhala asi ve dvou etapách: v letech 1551 - 1553 a před rokem 1586, kdy byly snad přistavěny arkády. V letech 1763 - 1799 pak proběhly barokně klasicistní úpravy, týkající se především uličního průčelí. Zásahy v 19. a 20. století objekt spíše znehodnocovaly. Dvorní zástavba je v jádru renesanční. Štít zadní budovy a nárožní bosáž je pozdně renesanční či raně barokní.

 

 


Významné architektonické detaily:

Pozoruhodné jsou některé renesanční architektonické prvky, jako např. vstupní portál, ostění oken, dnes zakrytá psaníčková sgrafita, zábradlí schodiště do druhého patra a řada kleneb. Unikátní je dvoupatrová arkáda hlavní budovy a severní arkáda dvorního křídla. Dům je prakticky jediným arkádovým objektem města, dvorek je však v žalostném stavu a vyžaduje rekonstrukci.

Historie obyvatel domu:
Na přelomu 15. a 16. století bydlela v tomto domě rodina jistého kloboučníka, který zemřel někdy v polovině dvacátých let 16. století. Vdova Ludmila v roce 1527 dům prodala svému bratru Ondřejovi, rovněž kloboučníku. Ten se v roce 1536 dostal do sporu s abatyší českokrumlovského kláštera klarisek o dědictví svých neteří, Ludmiliných dcer Brigity a Maruše. Brigita se totiž stala řeholnicí ve zmíněném klášteře a když zemřela její svobodná sestra Maruše, dělala si abatyše nárok na dědictví po ní. Ondřej, patrně svobodný a bezdětný, prodal svůj dům v roce 1542 koželuhovi Matesovi. Od konce čtyřicátých let 16. století patřil dům jistému Jarošovi, který zemřel v roce 1551 a vše odkázal manželce Markétě a svým šesti dětem. Vdova dům prodala v roce 1555 rožmberskému úředníku Adamu Stralarovi, jenž zde ale dlouho nepobyl a v roce 1563 směnil dům v Latránu za dům Panská č. p. 32 s Kašparem Froschauerem. Froschauer zemřel již v roce 1565 a vdova Alžběta se pak provdala za lazebníka Petra Voka z Rožmberka Martina Wolfarta. Toto manželství však netrvalo dlouho, neboť počátkem sedmdesátých let 16. století už byla provdána za Antonína Weinolda. z Roudnice, jenž někdy používal i příjmení Frošauer. Weinold pak v roce 1586 prodal dům rožmberskému kuchaři Matoušovi Rubičkovi. V následujícím roce směnil Rubiček tento dům za sousední č. p. 21 se zedníkem Hansem Goschem. V roce 1589 vyměnil Hans Gosch tento dům za dům č. 47 v Latránu s Matesem Krizingerem.  Mates zemřel v roce 1599. Vdova Ludmila se provdala za Matyáše Rudnera, který ji přežil a bydlel zde ještě v prvním desetiletí 17. století. V dalších stoletích v tomto domě často žili zámečtí zaměstnanci. V roce 1635 zde zastihujeme důchodního písaře Valentina Prauna, poté purkrabího a později hejtmana Petra Schloota, či lékaře Ondřeje z Volkshofenu. V letech 1690 - 1749 v domě bydlel dvorní trubač František Leopold Pittermann a po něm schwarzenberský registrátor Kristián František Mühlpek. Od roku 1763 patřil dům Lorenci Schillovi a od roku 1769 se zde setkáváme s Janem Michalem Pöschlem, který dům vlastnil do roku 1799. Nejméně do čtyřicátých let 19. století jej pak obývala rodina Vincence Waltera. Roku 1878 v domě J. A. Micko zřídil obchod s módním zbožím.