Encyklopedie > Město Český Krumlov > Objekty v historické části města Český Krumlov > Latrán ulice

Latrán č. p. 99, 100, 101, 102, 103 a 105, bývalý špitál sv. Alžběty

Lokace:
Latrán č. p. 99, 100, 101, 102, 103 a 105, bývalý špitál sv. Alžběty

Popis objektu:
Protáhlá přízemní budova půdorysu písmene L, situovaná na skalisku nad průrvou potoka Polečnice, navazující na východní stěnu Budějovické brány. Severní průčelí (obrácené vně z města) je sceleno sgrafitovou rustikou, plynule navazující na skalní výchoz. Okenní otvory mají v prvních šesti osách od brány kamenná ostění. Jižní průčelí je hladce omítané, částečně zakryté mohutně vykonzolovanou střechou s pohledově přiznanými vaznými trámy. Vstupní otvory mají kamenná ostění a rovněž tak část oken, u nichž je v několika případech z ostění dochováno jen torzo. Východní křídlo (č. p. 99) je zakončeno trojúhelným štítem. Sedlová střecha je kryta prejzy. Interiér č. p. 99 má trojdílné uspořádání se střední chodbou a je radikálně novodobě upraven. Krov je renesanční s ondřejskými kříži a dodatečně vloženou stojatou stolicí. Č.p. 100 a 101 je dvojdomem s dispozicí určenou střední společnou chodbou, na níž navazují obytné plochostropé místnosti s novodobým stavebním detailem. V č. p. 102 je zachována stoupavá klenba barokní černé kuchyně. Místnosti vznikly dělením původně větších prostorů. Okna mají segmentové záklenky. V č. p. 103 a 105 mají všechny vstupy a okna také původní segmentové záklenky. Starší obytná dispozice je lépe čitelná, místnosti jsou plochostropé. Jen v sousedství Budějovické brány je zachována ve dvou prostorech stlačená valená klenba se styčnými lunetovými výsečemi s hřebínky. Krov s ležatou stolicí je nejméně barokního, spíše renesančního původu.

Stavebně historický vývoj:
Nejstarší částí je jádro o třech místnostech při severovýchodním nároží dnešního objektu, zahrnující prostor bývalé středověké kaple sv. Alžběty a sál chorobince. Výstavba renesančního opevnění s Budějovickou branou na samém konci 16. století zapojila původně osamocený objekt na městské periferii do organismu města. Mezi kaplí a branou byla doplněna fronta domků a vznikly tak tři či čtyři místnosti plochostropé a dvě klenuté. V posledních dvou mohla být situována vstupní síň špitálu a špitální kuchyně, později přemístěná do dnešního čp. 102. Po zrušení špitálu v roce 1781 došlo k jeho rozdělení na tři díly a klasicistním úpravám prostorů na byty.

Významné architektonické detaily:

  • kamenná ostění oken a vstupních portálků
  • sgrafitová rustika fasád, částečně zachovaná v originále pod mladšími omítkovými vrstvami
  • renesanční klenby v místnostech při Budějovické bráně a klenby černých kuchyní
  • renesanční a barokní krovy
  • profilované komínové hlavy

Historie obyvatel domu:
Tyto obytné domy vznikly na místě zrušeného městského špitálu sv. Alžběty, který založil asi Konrád z Petrovic v roce 1477 nebo 1489. Špitální kaple sv. Alžběty, nacházející se na místě domů č. p. 99 a 100, je zmiňována v odpustkové listině papeže Bonifáce IX. z roku 1400. Snad v roce 1504 byl tento špitál oddělen od panského špitálu na Latránu číslo 13, od roku 1516 začínají špitální účty. Další doklady o existenci špitálu pocházejí z druhé poloviny 16. století. Byl označován jako chorobinec, určený asi pro malomocné a postižené nakažlivými chorobami. V roce 1781 rozhodla městská rada o přemístění chorobince do dnešní Linecké ulice, do budovy č. p. 59, vystavěné roku 1783. Mezi lety 1783 - 1784 byl bývalý špitál rozdělen na čtyři části a prodán soukromým zájemcům. Kašpar Koutný získal za 500 zlatých dnešní dům číslo 99, od kterého se v roce 1784 oddělil dům číslo 100 - do roku 1821 ho vlastnil Jan Höpfler. Dnešní dům číslo 101 koupil za stejnou cenu Jakub Krzenik a číslo 103 za 400 zlatých dostal Filip Jechl, jehož rodina zde žila až do roku 1812. O dalších majitelích domu v 19. a 20. století nejsou dosud k dispozici přesnější informace.

 

 


Legendy, vyprávění, zajímavosti:

Městský špitál - původně pro malomocné - s doloženou tradicí nejméně od roku 1400. Objekt je významný z hlediska urbanistického při vjezdu do historického jádra města, cenný z hlediska historické funkce špitálu i jeho klasicistní adaptace na byty. Necitlivé stavební úpravy po druhé světové válce vedly ke zničení větší části původního památkově cenného architektonického detailu interiérů.