Náměstí Svornosti č. p. 4
Lokace:
Náměstí Svornosti č. p. 4
Popis objektu:
Dvoupatrová nárožní budova, z jejíhož průčelí přibližně ve střední
části do náměstí vystupuje rizalit, který je podpírán dvěma
toskánskými sloupky, mezi nimiž jsou rozepjaty oblouky. Průčelí
budovy je členěno profilovanými římsami, kolem oken jsou kamenné
stuhové šambrány a nad nimi profilované nadokenní římsy. Strany
oken jsou zdobeny klasicistními pletenci z terakoty. Interiér
přízemí je členěn do dvou traktů, které jsou zaklenuty valenou
klenbou. Prostory prvního a částečně i druhého patra v renesanční
dispozici obsahují ještě gotické klenby. Sklepy jsou zaklenuty
valenou kamennou klenbou.
Stavebně historický vývoj:
Dům obsahuje původní gotické jádro. K jeho radikální přestavbě
došlo v období renesance, kdy byly cca v letech 1510 - 1520
vytvořeny mimořádné raně renesanční malby - ilustrace římského
satirika Persia, které se původně nacházely v 1. patře budovy.
Další přestavby proběhly před polovinou 19. století. Objekt byl
restaurován v letech 1979/80.
Významné architektonické detaily:
Fragmenty renesančních nástěnných maleb z 16. století v interiérech
domu, které jsou dokladem raného krumlovského humanismu.
Restaurování maleb:
Při rozsáhlé památkové rekonstrukci domu se v roce 1979 zjistil
průzkumem omítek nález nástěnné na stěně místnosti ve 2. patře. Po
odkrytí se ukázal rozsáhlý fragment figurálního výjevu a pod
stropem větší část malovaného rostlinného festonu s rožmberským
znakem.
Scéna vzrušeně gestikulujících mužů a žen na balustrádě s
kuželkovým parapetem před sochou antického božstva (Venuše?) je
ilustrací satiricko - moralizujících veršů, které napsal římský
básník Aules Persius Flaccus a lze předpokládat, že tyto scény
pokračovaly i na dalších plochách stěn obytného prostoru. Malba i
když jen fragmentálně dochovaná ukazuje vysokou uměleckou hodnotu a
je provedena technikou fresco-secco s lazurními modelacemi tvarů.
Svojí živou sytou barevností připomíná ještě doznívání
pozdněgotické barevnosti, ale svým celkovým charakterem ukazuje, že
malíř byl ovlivněn nebo vyšel ze severoitalského prostředí. Sám
námět ilustrace římských básní vychází z oné rané fáze renesančního
humanismu jak se v Českém Krumlově rozvíjel z podnětu Václava z
Rovného i Petra z
Rožmberka. Z majitelů domů na náměstí, kteří by mohli být
objednavatelem této významné malby, přichází v úvahu nejspíše
Václav
Albín z Helfenburka, který od roku 1522 zastával nejrůznější
hodnosti na rožmberském dvoře a jeho rodina vlastnila dům ještě ve
2. polovině 16. století. Malby byly již za přestavby domu koncem
16. století zřejmě zabíleny a proto došlo také k jejich značnému
poškození. Podrobné zhodnocení těchto mimořádných maleb je
předmětem dalšího studia.
Malba byla po odkrytí preventivně zakryta přelepy, aby nemohlo
dojít k jejímu poškození v průběhu stavebních prací. Později bylo
rozhodnuto, že malba bude transferována a přenesena do stejné
místnosti 1. patra, kde se stane součástí reprezentační prodejny.
Proto byla malba ještě v témže roce sejmuta ve 24 dílech. Nejprve
byly odstraněny zajišťující přelepy, povrch maleb byl očištěn,
zpevněn a provedeny nové přelepy potřebné ke snímání malby.
Jednotlivé sejmuté díly byly na zadní straně obroušeny do síly
omítky potřebné k osazování a na rubové straně zpevněny. V roce
1980 se již přistoupilo k osazení sejmuté malby v 1. patře do
nových omítek za stejných prostorových vztahů. Sejmuté díly byly na
rubové straně znova vyrovnány a osazeny vložkou řídké textilie
pomocí vzdušné zpevněné omítky. Po zaschnutí byly sejmuty přelepy,
povrch dočištěn a poškozená místa vytmelena. Malba měla poměrně
četná mechanická poškození a zvláště pekování a vyžádala si proto
četnější retuše, které byly provedeny lazurními o málo světlejšími
lokálními tóny, aby se docílilo lepšího optického zcelení
malby.
Nad postavami lze číst několik veršů, z nichž se dosud podařilo
bezpečně určit dva:
-
Na prvním a druhém řádku zleva citát z Persiových Satir (V 117): "Astutam vapido servas sub pectore vulpem", tj. "V HLOUBI ZVRHLÉHO SRDCE CHOVÁŠ ZÁLUDNOU LIŠKU".
-
Vpravo silně porušený citát z Persiových Satir (V 53): "Velle suum cuique nec voto vivitur uno", tj. "KAŽDÝ MÁ SVOJE PŘÁNÍ A NEŽIJEM JEDNOTVÁRNĚ".
Určil a přeložil dr. J. Hejnic.
Další informace :
Historie
malířství ve městě Český Krumlov
Historie
malířství v regionu Český Krumlov
Historie obyvatel domu:
Prvním známým majitelem domu byl v roce 1424 Václav Tlačiko, jehož
roku 1459 vystřídal švec Linhart. Po Mareši Zahrádeckém byl dalším
z významnějších majitelů domu zlatník Albrecht z Nových Hradů,
který dům vlastnil od počátku 16. století a roku 1520 ho prodal
řezníku Martinovi. V roce 1543 dům získal rožmberský kancléř
Václav
Albín z Helfenburka a jeho potomci jej pak v roce 1594 vyměnili
se sekretářem Petra Voka z
Rožmberka, Martinem Šurerem z Waldheimu, za dům Široká č.
p. 77. Martin Šurer začal svůj nový dům přestavovat, avšak
příliš dlouho v něm nepobyl. Nakazil se totiž na zámku v Třeboni
skvrnitým tyfem a v záchvatu horeček a blouznění utekl v noci svým
ošetřovatelům a skočil do studny mezi zámkem a pivovarem, kde se
utopil. Petr Vok pak dům daroval českokrumlovskému hejtmanu Janu
Benýdkovi z Veveří a Mysletína, který také dokončil jeho renesanční
přestavbu. V říjnu roku 1601 se v domě konala svatba Benýdkova
syna, které se zúčastnil i Petr Vok. Matyáš Benýdek zde bydlel do
roku 1616, kdy dům získal Václav Holzsparer (Hultzšporar) z
Hoštejna, který byl v letech 1608 - 1624 českokrumlovským
purkrabím. Po něm následovala celá řada měšťanů různých profesí,
například od roku 1732 zde žil pekař Jan Porth.
Současné využití:
Melodie Voříšek - hudební nástroje, Městský
úřad, senátorská kancelář - MUDr. M. Dvořák
Oficiální informační systém