
Lokace:
Radniční č. p. 26
Popis objektu:
Dvoupatrová budova s hladkou fasádou, členěnou pouze omítkovou
nárožní bosáží. Střecha domu je sedlová.
Stavebně historický vývoj:
Budova je středověkého původu, na konci středověku tvořila součást
radního domu s průčelím do náměstí. Výrazná stavební etapa proběhla
v pol. 17. stol., kdy se dům osamostatnil. Dvorní křídlo s cimbuřím
patrně pozdně středověkého původu. Další úpravy interiérů objektu
proběhly v klasicismu. V poválečném období zredukován parter
proražením průchodu, výrazná oprava proběhla roku 1996.
Vývoj fasády objektu:
Ve středověkém období uliční průčelí dosud jako součást
hospodářského radničního traktu nebylo zřejmě nijak dekorativně
členěno, současnou podobu získal objekt již jako samostatný
měšťanský dům ve druhé polovině 17. století. Plastická bosáž
prostřídaných délek navazovala na kvádrování v přízemí. Byly
zachyceny tři postupné barevné nátěry : bílo-šedý, bílo-fialový,
bílo-šedý. V klasicistním období proběhla úprava přízemí s novým
iluzivním rozvrhem pásovou bosáží, v celkovém zeleno-bílém rozvrhu.
Kolem poloviny 19. století bylo průčelí upraveno vsazením vstupního
portálu a proražením středního okna v úrovni 1. patra a postupně v
dalších desetiletích bylo opakovaně natíráno zeleným nátěrem
(celkem 6x). Ve druhé polovině 20. století byl při pravém nároží
nově upraven průchod pro pěší. Citlivá oprava fasády s ponecháním
kompaktních historických vrstev proběhla v r. 1998.
|
|
|
|
Významné architektonické detaily:
|
|
Historie obyvatel domu:
Parcela tohoto domu byla původně součástí rohového objektu na
náměstí, který se stal roku 1518 radním domem (Náměstí
č. p. 1). Ve středověku byl na tomto místě patrně dvůr, kam se
projíždělo vjezdem z Radniční ulice. V roce 1646 byl objekt oddělen
od radního domu a prodán ševci Baltazaru Knollovi za pouhých 100
kop grošů míšeňských. Po adaptaci stavení na obytný dům cena
stoupla na 950 kop míšeňských v roce 1658, kdy přestavbu dokončil
další z majitelů, krumlovský obecní mistr zedník Antonio Bossi,
jemuž dům patřil od roku 1652. Od roku 1687 v domě žil sklenář a
konšel Jan Holtzl. Ve druhé polovině 18. století se zde vystřídali
výrobce papíru Jan Jiří Brunner, zlatník Karel Skřemenec a kožešník
Dominik Rodl, který dům vlastnil od roku 1785. Roku 1823 koupil
budovu kramář Josef Rothbauer, v jehož rodě se dům dědil až do 20.
století.
Současné využití:
Restaurace a penzion Plzeňský dvůr