Popis objektu:
Jedná se o objekt s pozdně gotickým jádrem, který byl výrazněji
upravován v období renesance a ve druhé polovině 18. století. Dům
zaujme především klasicistním průčelím, za pozornost stojí také
obdélný kamenný vstupní portálek se skosením.
Stavebně historický vývoj:
Dům číslo 47 náleží ke starší části zástavby východní strany
nynější Široké ulice. Ta svou nynější podobu - a také dnešní název
- dostala až v 18. století; do té doby byla zastavěna řidčeji a
četné nynější samostatné domy představovaly zadní části domů v
Soukenické ulici (však byl také v 16. a v 17. století tento prostor
nazýván "dolní" či "zadní" ulicí). Také dům č. 47 má gotický původ
- k jeho osamostatnění a přeměně v obytný dům však došlo již na
počátku 16. století (zřejmě v souvislosti se zásadní přestavbou
domu č. 42 v Soukenické ulici). Dům byl postupně rozšířen, o čemž
svědčí skutečnost, že levý trakt je stavebně starší; několik etap
výstavby potvrzuje také úskok v průčelí. Mezi lety 1753 a 1789 byl
dům klasicistně upravován, z této doby pochází i dnešní fasáda.
Dílčími stavebními úpravami procházel dům i v posledních
desetiletích. V roce 1908 byla zrušena klenba sklepa, ten byl poté
zaklenut do traverz a současně prohlouben; tehdy také byla do
přízemí vložena příčka. V roce 1930 byl osazen nový strop - a o tři
roky později bylo prolomeno okno z předsíně do dvora.
Významné
architektonické detaily:
Dům má zachovány pozdně gotické stavební části, někde jsou patrné i
zbytky původního uspořádání. Za pozornost stojí zvláště pozdě
gotický vstupní portálek - a zejména velmi hodnotný trámový strop v
prvním patře. Trámy spočívající na přístěnných pilířcích jsou
zdobeny vyřezávanými pletenci.
Historie obyvatel domu:
Prvním písemně doloženým majitelem domu byl ve dvacátých a
třicátých letech 16. století jakýsi blíže neznámý Štargl. Ve
čtyřicátých letech 16. století jej vystřídal soukeník Tomáš. Brzy
po jeho smrti v roce 1549 se vdova Anna provdala za Pavla Kaukuše,
který je považován za bohatého měšťana. Ten budovu prodal v roce
1590 za dosti nízkou cenu 150 kop grošů míšeňských bednáři Kašparu
Štraubovi. V roce 1621 patřil dům krátce sladovníku Ondřeji
Walterovi, od roku 1625 zde žil truhlář Michal Hegele. V letech
1644 - 1665 vlastnil dům sklenář Daniel Klaus. Mezi majiteli zaujme
osoba městského syndika a radního Floriana Aloise Hierniga (1665 -
1669), jehož vystřídal kameník Matyáš Zeberer. Od roku 1676 až do
poloviny 18. století vlastníci domu - Jiří Philipona a Vojtěch
Riedl - provozovali krejčovské řemeslo. V roce 1908 byla v přízemí
zřízena strojní prádelna.
Legendy, vyprávění, zajímavosti:
O tomto domě se vypravovalo, že kolem půlnoci byly slyšet z půdních
prostor podivné zvuky - jako by kdosi kulhavě přecházel sem a tam.
Bývalo prý dokonce vcelku zřetelně slyšet klapání dřevěné nohy.
Traduje se, že v době po třicetileté válce zaklepal na dveře
válečný invalida a poprosil o jídlo a o nocleh. Skutečně dostal
večeři, po níž ulehl v podkrovní komoře. V noci se mu však nenadále
udělalo nevolno - a bez pomoci umřel. Jeho duše ale nenašla klidu
na věčnosti - a občas bloudí po místě své smrti. Pak jsou slyšet
kroky doprovázené výrazným klepáním dřevěné nohy o podlahu.
Současné využití:
V přízemí působí prodejna lázeňských oplatků a suvenýrů.