Encyklopedie > Město Český Krumlov > Objekty v historické části města Český Krumlov > Široká ulice

Široká č. p. 77

Lokace:
Široká č. p. 77

Popis objektu:
Jedná se o dvoupatrovou budovu postavenou na široké parcele, s dvěma kolmými bočními křídly, jimiž je vymezen dvůr. Boční křídla přiléhají na zadní části parcely k městské hradbě. K hradbě je též přistaven přízemní přístavek mezi oběma bočními křídly. Hlavní průčelí objektu je hladké, pětiosé s pološtítem, který je společný dvěma sedlovým střechám kolmým k ulici. Okenní otvory jsou upraveny koncem 19. století. V přízemí, mimo osu, je umístěn v Českém Krumlově zcela ojedinělý žulový portál se sedátkovými nikami. Dispozice přízemí je členěním trojtrakt kolmý na průčelí. Ve středním traktu se nachází síň zaklenutá hřebínkovými klenbami s kruhem ve vrcholu. Ostatní prostory přízemí jsou plochostropé nebo s valenými klenbami různých typů. Ojediněle jsou zaklenuty i prostory v prvním patře a celém rozsahu pravého dvorního křídla. V prvním patře hlavní budovy je síň s loggií, zaklenutou shodně jako prostor v přízemí. Místnosti prvního i druhého patra jsou plochostropé. Pravé dvorní křídlo je jednopodlažní, levé přízemní.

Stavebně historický vývoj:
Stavební historie domu je mimořádně komplikovaná. Předchůdcem současného objektu byly ve středověku původně dva menší domy, eventuelně trakt na levé straně býval součástí vedlejšího č. p. 76. Základní výstavba hlavní budovy i dvorních křídel v přízemí, v mezipatře a v prvním patře je patrně gotická. U pravých dvou traktů má své počátky asi již ve 14. století. Také v renesanci se uskutečnilo několik stavebních etap. Nejdůležitější zřejmě v letech 1588 - 1593, kdy byl osazen i vstupní portál a fasáda opatřena sgrafitem. Druhé patro vzniklo asi až v první polovině 19. století. Další úpravy proběhly v poslední čtvrtině téhož věku.

Významné architektonické detaily:
Vstupní žulový portál se sedátkovými nikami ve stylu saské renesance

Historie obyvatel domu:
Na počátku 16. století dům patřil bednáři Pavlu Zbijákovi. První písemná zmínka o domě je z roku 1523, kdy vdova po Pavlu Zbijákovi Barbora dům prodává sladovníkovi Jiřímu, řečenému Schön Greg, i s pivovarskou pánví a dalším pivovarským zařízením a s podmínkou, že v domě bude mít zajištěno bydlení až do smrti. Tato podmínka zřejmě ze strany nového majitele nebyla dodržena, protože vdova Barbora zemřela roku 1536 v krumlovském špitále. Mezi léty 1578 - 1587 objekt vlastnil knihař Martin Gallus, který jej prodal řezníkovi Jiřímu Rožďalovskému, od kterého jej v roce 1588 koupil alchymista a panský důlní správce Viléma z Rožmberka Michael Antonín z Ebbersbachu. Po smrti Viléma z Rožmberka v roce 1592 dal Petr Vok z Rožmberka mistra Ebbersbacha zavřít do vězení, kde o rok později zemřel. Petr Vok zabavil veškerý Ebbersbachův majetek. Dům č. p.77 věnoval v roce 1593 svému sekretáři Martinu Šurerovi z Waldheimu, který jej roku 1594 směnil s Kryštofem Albínem z Helfenburku za dům č. p.4 na náměstí. Albín zde pak žil se svou početnou rodinou až do roku 1607, kdy dům prodal kloboučníku Konrádu Köllerovi. Mezi lety 1628 - 1644 byla v budově německá škola. Od 60. let 17.století až do začátku století 19. se zde provozovalo barvířské řemeslo. Nejprve se po několik generací dědilo v rodě Finků, první z nich, Tomáš, byl černobarvíř, tedy barvil látky na tmavé odstíny. V letech 1790 - 1806 zde žil barvíř Ignác Miko, kterého vystřídal soukeník Antonín Riemer. Riemerova rodina dům vlastnila nejméně do čtyřicátých let 19. století.

Legendy, vyprávění, zajímavosti:
Vypravuje se, že zde bydlel alchymista, který působil na dvoře dvou posledních rožmberských velmožů, Viléma a Petra Voka z Rožmberka. Antonín Michal z Ebbersbachu se vydával za věhlasného alchymistu a vědce, byl to však šejdíř a šarlatán. Vymámil na Rožmberkovi zlaté dukáty a ty, když prý vsadí do země a zalije zvláštní zálivkou, vyrostou a rozmnoží se. Dále sliboval elixír mládí a života. Podle pověsti prý byl vsazen do věže a traduje se, že tam "scípl jako pes." Ovšem není tomu tak. Byl sice stíhán, ale zemřel ve svém domě. Byl pohřben v tiché chodbě minoritského kláštera se všemi poctami patřícími šlechtici. Čisté svědomí asi neměl, protože se občas objeví v domě a prý sem tam přechází, chodí i po schodech a moc při tom vzdychá.