Encyklopedie > Osobnosti

Bohumír Bylanský

(1724 - 1788) opat kláštera Zlatá Koruna

Poslední opat cisterciáckého kláštera Zlatá Koruna byl jedním z nejpozoruhodnějších opatů tohoto duchovního ústavu, do něhož vstoupil roku 1743 po studiu filosofie v Pasově. V pražském Bernardinu pak získal doktorát teologie a roku 1749 byl vysvěcen na kněze. Opatem byl zvolen roku 1755. Klášter měl v té době velké dluhy, které se však Bylanskému podařilo s pomocí tehdejšího sekretáře Bohumíra Wimmra odstranit. Dopodrobna se zajímal o hospodářství a přičinil se o řadu zlepšovacích opatření, založil školku ovocných stromků, chov cizokrajných ovcí, zavedl odborné pěstování jetele, chmelu a zpracování lnu. Velmi si cenil nejnovějšího odvětví - pěstování bource morušového, a proto nechal moruše vysázet na všech klášterních statcích.

Zlatokorunská škola, učební pomůcka z 18. století, vyobrazení péče o domácí zvířectvo

Bylanského záliba v přírodních vědách se odrazila též ve stavbě malé hvězdárny na svahu za klášterem. Bezprostřední okolí kláštera zvelebil opat např. založením voliéry, bažantnice a obory pro divoké kance a daňky v lesíku na stráni proti klášteru a zřízením cesty podél řeky pro procházky. Opatská okrasná zahrada byla upravena na anglický způsob. Jak práce, tak odpočinek však měly vést k pěstování duchovního života. Proto byla v aleji u obory v domku hlídače umístěna socha Diany, v okrasné zahradě na kopci Parnas s Múzami a v nově pěstované vinici socha Pallas Sagatty, v nichž Bylanský viděl zobrazení tří duchovních cest - čistoty, osvícení a jednoty. Opat kladl velký důraz na askezi a rozjímání, což bylo podle něj předpokladem vzorné klášterní discipliny. Řádová vizitace roku 1763 proto neshledala u řeholníků žádné nedostatky. Velkou péči opat věnoval i Kájovu, kam jezdil téměř každý týden a rozmnožil zde počet odsloužených mší téměř na 1500 za rok. Roku 1771 byl vyznamenán tím, že se mohl spolu se žďárským opatem zúčastnit generální kapituly v Citeaux jako zástupce českomoravské řádové provincie. Lepšící se hospodářská situace se odrazila také na výzdobě klášterních budov. Mnohé prostory byly nově vymalovány, štukem a freskami byl vyzdoben sál knihovny, kterou Bylanský obohatil zejména o teologickou literaturu.

Zlatokorunská škola, učební pomůcka z 18. století, vyobrazení práce v zahradě

Počátkem 70. let 18. století se pozornosti dočkal i klášterní kostel. Nově byl zařízen celý presbyteriář včetně hlavního oltáře, přistavěny dvě postranní kaple a pořízeny dva obrazy, které na opatovu prosbu namaloval Ignác Raab. Roku 1772 založil opat ve Zlaté Koruně normální školu. Vyučovací řečí zlatokorunské školy byla čeština a hlavní metodou názorná výuka, k níž sloužilo 69 obrazových přírodovědných, dějepisných, zeměpisných a biblických tabulí ("orbis pictus"), inspirovaných mimo jiné i dílem Jana Amose Komenského. Na svou dobu to byla díla ojedinělá. Byly založeny i sbírky minerálů, rostlin a zvířat, škola byla vybavena i stereoskopem, matematickými nástroji, mikroskopy, teleskopy a magnety pro fyzikální pokusy. Ve škole se též intenzivně pěstovala hudba. Opat nechal provádět prosté divadelní kusy, což mělo být pro žáky cvičením i zábavou. Významné místo ve škole zaujímala výuka praktických dovedností, jako bylo sadařství, pěstování bource morušového, zpracování lnu, zvládnutí různých domácích prací a podobně. Ve škole vyučovali hlavně řeholníci a klášterní zaměstnanci. Bylanského zájem o poddané se dále projevoval v podpoře chudobince, který založili Buquoyové, a možností částečného vykoupení se z robotních povinností.

Zlatokorunská škola, učební pomůcka z 18. století, vyobrazení zemědělských prací

Opat se také vždy snažil vyhovět všem nařízením císaře Josefa II., která byla, jak se sám vyjádřil, "podle jeho chuti a smýšlení". Neplatilo to však o dekretu z roku 1785, kterým byl klášter ve Zlaté Koruně zrušen. Bohumíru Bylanskému poskytl útočiště kníže Jan ze Schwarzenberku na svém zámku Chýnov u Tábora, kde opat roku 1788 zemřel a byl pochován v chýnovském děkanském kostele.

(jh)