KKK

Dobrkovická jeskyně

Abri (jeskyně se skalním převisem) leží jižně od Dobrkovic přímo vedle silnice do Kájova v blízkosti domu č. p. 207. Kolmá vápencová stěna obsahuje četné trhliny a rozsedliny, které se působením dešťové vody mění v dutiny krasového charakteru. Větší dutiny v blízkosti domu byly zastavěny zídkou a používány jako sklep, na západní straně jsou dosud nedotčené. Vstup do jeskyně je chráněn střechovitým převisem, který pravděpodobně přečníval daleko více než v současnosti, ale po určité době došlo k jeho zřícení. Stopy po něm byly nalezeny pod nánosy písku a bahna před vstupem do jeskyně.

Roku 1933 se pokoušel tehdejší majitel domu p. Janoušek vykopat pod skalou jámu na vápno a při tom narazil na veliké kosti, které vzbudily jeho pozornost. Svůj neobvyklý nález ohlásil amatérskému archeologovi Karlu Brdlikovi, jenž spolu s Dr. Leonhardem Franzem a prof. Liebusem zahájil systematické vykopávky a vyzvedl zde menší počet kostěných a rohovcových nástrojů a bohatou sbírku fosilií pravěkých zvířat. Vykopávky byly navrstveny do hloubky 1,60 m.

Dobrkovická jeskyně, nález, zub mamuta, sbírkový fond Okresního vlastivědného muzea Český Krumlov

Na východní straně naleziště ležela pod tenkou vrstvou humusu vrstva bahna a jílu, která spočívala na pískové lavici, oddělené vápencovou deskou. Na písku ležela poměrně silná vrstva popela se zbytky dřevěného uhlí, druhá vrstva popela mohla být prokázána teprve po odstranění vrstvy jílu také na kamenném stupni proti skále. Byly zde tedy prokázány nezvratné stopy po ohni, i písek pod jílem byl tvrdě spečen. V jílu a ve vrstvě popela byly nalezeny fosilní zbytky, které ležely zčásti na kamenné lavici vklíněny do trhliny a postupem času zvápenatěly, zčásti se nacházely na vrstvě písku. U fosilií nebylo pozorováno žádné roztřídění, kosti šelem a kopytníků byly promíseny v nejrůznějších polohách. Lze tedy usoudit, že náleží do jedné časové periody.

Po porovnání se sbírkami paleontologických nálezů v Národním muzeu v Praze tamní odborníci určili druhové složení dobrkovických fosilií. Podle jejich posudku byly nalezeny zbytky těchto zvířat: ze šelem jeskynní hyena, několik druhů jeskynního vlka, středoevropská i polární liška, jeskynní lev a hlavně jeskynní medvěd, jehož mohutná lebka byla dobře zachovalá. Z kopytníků byly určeny zbytky čtvrtohorního nosorožce, mamuta, koně tří typů, pravěkého tura, jelena obrovského, severského soba. Z hlodavců se zde nacházel polární zajíc a lumík, z ptáků kur rousný.

Dobrkovická jeskyně, kosterní pozůstatky pravěkých zvířat - lebka medvěda a zlomek stehenní kosti nosorožce, sbírkový fond Okresního vlastivědného muzea v Českém Krumlově Dobrkovická jeskyně, kosterní pozůstatky pravěkých zvířat - lebka medvěda, sbírkový fond Okresního vlastivědného muzea v Českém Krumlově Dobrkovická jeskyně, nálezy kostěnných nástrojů, sbírkový fond Okresního vlastivědného muzea v Českém Krumlově

Kromě zmíněného ohniště svědčí o přítomnosti člověka také několik kostěných a z rohovcového kamene vyrobených nástrojů, které sloužily zřejmě k opracovávání kožešin a k lovu. Rovněž některé z kosterních zbytků lovené zvěře nesly stopy úprav - štípání, řezání nebo opálení.

Z nálezů vyplývá, že jeskyně u Dobrkovic byla zřejmě přechodně obydlena skupinou mladopaleolitických

Pohled do expozice pravěku, který přibližuje archeologické naleziště ze starší doby kamenné v Dobrkovicích, Okresní vlastivědné muzeum v Českém Krumlově lovců druhu Homo sapiens sapiens, někteří vědci uvádějí i pojmenování Homo sapiens fossilis, kterým však bylo označeno pouze několik prvních nálezů tohoto typu (Lartet, 1869). Po dalších objevech dospěli antropologové k názoru, že zjištěné rozdíly nevybočují z rámce druhu Homo sapiens sapiens, ke kterému patří i moderní člověk.

Lovce z Dobrkovické jeskyně je možno zařadit do tzv. aurignacké kultury (název je odvozen ze jména francouzského naleziště Aurignac; někdy se setkáváme i s výrazem aurignacien) datované přibližně do rozmezí 70 až 30 tisíc let př. n. l. Vyznačuje se jemnějším a dokonalejším opracováním kamenných nástrojů vyráběných např. z již zmíněného rohovce, dále pazourku, křemence, křišťálu, obsidiánu aj., a prvním použitím nástrojů z kostí, pazourků a mamutích klů. Jedná se např. o různé typy nožů, škrabadel, hrotů apod. V mladším paleolitu se také poprvé setkáváme s pravěkým uměním reprezentovaným soškami, rytinami a malbami na jeskynních stěnách.

Z dalších nálezů v jižních Čechách spadajících do aurignacké kultury můžeme uvést objev pozůstatků stanovité chaty na úpatí Svatoboru v Sušici, jež byla označena jako dílna na výrobu kamenných nástrojů, a rohovcový hrot oštěpu nalezený v jeskyňce poblíž obce Třísov na Českokrumlovsku.

Část archeologických nálezů z Dobrkovické jeskyně představují veřejnosti muzejní expozice Okresního vlastivědného muzea v Českém Krumlově a Jihočeského muzea v Českých Budějovicích.

(kkr)

Další informace:
Archeologické výzkumy ve městě Český Krumlov
Archeologické výzkumy v regionu Český Krumlov