Encyklopedie > Region Český Krumlov > Historie regionu Český Krumlov > Historie kultury v regionu Český Krumlov

Historie malířství v regionu Český Krumlov

Významnou kapitolu z dějin výtvarného umění v regionu Český Krumlov tvoří vývoj v oblasti malířství. Jeho rozvoj byl úzce svázán s historickým utvářením tohoto kraje. Jedním z důležitých faktorů bylo poměrně pozdní osídlení této oblasti oproti jiným územím Čech, proto zde nenalezneme románskou architekturu, kde by se uplatnila nástěnná malba.

Změna nastala až s postupující kolonizací v průběhu 13. století. Uměleckou tvorbu zásadně ovlivnila přítomnost rožmberského rezidenčního města Český Krumlov, dvou cisterciáckých klášterů Vyšší Brod a Zlatá Koruna a nelze opominout ani význam mariánského poutního kostela v Kájově. Tyto církevní instituce byly významnými příjemci uměleckých děl, často za podpory Rožmberků, kteří představovali štědré donátory, jimž umění sloužilo k rodové reprezentaci. Díky jejich přednímu postavení v Českém království docházelo ke zprostředkování kulturních vlivů z Prahy, kde sídlil královský dvůr. Česká malířská tvorba měla své centrum právě v pražských dílnách. Zanedbatelné nebyly ani rakouské a německé inspirační podněty, které sem snadno pronikaly vzhledem k poloze Českokrumlovska. Jednalo se také o území tradičně katolické, proto zde nedošlo v době husitství k přerušení umělecké kontinuity a k hromadnému ničení uměleckých děl jako jinde v Čechách. Deskové obrazy byly zpočátku importovány především z pražských dílen a zdejší umělecká tvorba spadá až do 15. století, kdy se v souvislosti s husitskými válkami stal katolický Český Krumlov po určitou dobu kulturním a politickým centrem země.

Vyšebrodský oltář, detail Vyšebrodský oltář, detail s portrétem Petra I. z Rožmberka

V období gotiky vznikla celá řada deskových obrazů, které byly součástí křídlových rozkládacích oltářů nebo se zavěšovaly volně v chrámovém interiéru. Některá menší díla intimnějšího charakteru sloužila i pro osobní zbožnost. V českém prostředí měl dominující postavení mariánský kult, což souviselo se soudobým duchovním klimatem. V polovině 14. století vznikl monumentální cyklus devíti deskových maleb určených pro klášter Vyšší Brod. Dílo, jehož anonymní pražský autor je označován jako Mistr vyšebrodského oltáře, dosáhlo špičkové kvality, srovnatelné s evropskou tvorbou, a zásadně ovlivnilo i další vývoj české deskové malby. Umělec provedl v tomto díle vynikající syntézu západoevropských vlivů s italizujícími a byzantskými prvky. Italské podněty se projevily především v důrazu na světlo, barvu, smyslovou krásu a měkkost.

Mistr vyšebrodského oltáře, Ukřižování vyšebrodské, kolem roku 1380 Malíř dokázal mistrně zobrazit v tomto díle lidské city jako mateřskou něhu, radost, úžas, ale i zármutek a utrpení. Svojí pozornost věnoval i okouzlujícím podrobnostem jako zvířatům, ptákům a květinám. Náměty obrazů, uložených dnes v Národní galerii v Praze, jsou rozvrženy do třech rovin, které se vztahují ke Kristovu dětství, utrpení a oslavě. Spojující postavou se stala Panna Maria v souladu s mariánským zasvěcením klášterního kostela. Obrazy tvořící oltář věnoval klášteru pravděpodobně Petr I. z Rožmberka, který je zachycen jako donátor na obraze Narození Páně. Postavení objednavatele odpovídalo i významu umělce. Další významné dílo se váže rovněž ke klášteru ve Vyšším Brodě. Jedná se o Ukřižování vyšebrodské (Národní Galerie), jež vzniklo okolo roku 1380 zřejmě opět v Praze. Obraz zaujme pozornost zlatým pozadím, barevností a patosem postav. Jsou zde opět patrné italské vlivy, které silně inspirovaly českou deskovou malbu 14. století. Dokladem jejich působení je i deskový obraz Trůnící Madony se sv. Markétou a Kateřinou (Alšova jihočeská galerie Hluboká nad Vltavou), datovaný okolo roku 1360 a určený pravděpodobně pro klášter ve Zlaté Koruně.

Madona vyšebrodská, kolem roku 1420 I 15. století přineslo vznik celé řady deskových obrazů. Kontinuita umělecké tvorby nebyla v této oblasti násilně přerušena husitstvím, neboť Oldřich II. z Rožmberka, stojící v čele české katolické šlechty, vytvořil z Českého Krumlova kulturní a diplomatické centrum země, kam se uchýlili do bezpečí mnozí církevní hodnostáři, šlechtici i umělci, kteří následně ovlivnili další umělecký vývoj této oblasti. Došlo zde k programovému navázání na tradice vysoké dvorské kultury předhusitské Prahy. Zvláště silně se zde uplatnila tradice krásného slohu, jenž se v Čechách rozvíjel od osmdesátých let 14. století a na Českokrumlovsku se udržel až hluboko do 15. století. Pro krásný sloh, spojený především se zobrazováním Panny Marie, byl příznačný důraz na ideální vytříbený půvab postavy, oděné bohatě zřaseným rouchem a zalité neskutečným světlem. Ještě před vypuknutím husitských válek vznikla okolo roku 1410 pod vlivem krásného slohu Madona zlatokorunská (Národní Galerie), určená pro kostel kláštera Zlatá Koruna. Obraz vycházel z kompozičního typu Madony svatovítské, kdy se Matka i dítě obracejí tváří k pozorovateli. Kolem roku 1420 byl zhotoven v některé pražské dílně i deskový obraz Madony vyšebrodské (Národní Galerie, dnes opět klášter Vyšší Brod). Pro obraz, ovlivněný pozdní fází krásného slohu, je příznačný široký malovaný rám s figurální výzdobou, představující světce a světice. Jednalo se o prvek převzatý z byzantského malířství, který se do Čech dostal zprostředkovaně přes severní Itálii.

Pravděpodobně od dvacátých let 15. věku působila v Českém Krumlově malířská dílna Mistra zátoňského oltáře, setkáváme se zde tedy již s díly, která bezprostředně vznikla na tomto území. Malíř vycházel ve své tvorbě především z tradic českého malířství první čtvrtiny 15. století. Nejednalo se sice o prvořadého umělce, ale přesto svojí činností ovlivnil tvorbu v této oblasti. Okolo roku 1425 zhotovil Zátoňskou archu (křídlový oltář) pro kostel sv. Jana Křtitele v Zátoni (Národní Galerie). Hlavním tématem maleb je vnitřní spojitost a podobnost utrpení sv. Jana Křtitele a Kristových pašijí. Z dílny Mistra zátoňského oltáře vzešel patrně i Votivní oltář z Přední Výtoně, zhotovený na počátku čtyřicátých let 15. století. Desky oltáře znázorňují sv. Jana Křtitele, Salome, Herodiadu, sv. Markétu a donátorku. Znak na obraze patří zřejmě Janu Rousovi z Čemin, který byl ve službách Rožmberků.

Působení další českokrumlovské malířské dílny lze zařadit do následujícího období s pravděpodobným vyvrcholením činnosti v padesátých letech 15. století. Jednalo se o dílnu Mistra Nesení kříže z Vyššího Brodu. Z jeho produkce se dochovaly tři desky z rozebraného oltáře s mariánskými a christologickými náměty, určeného pro vyšebrodský klášter. Na jedné desce je zachyceno i Nesení kříže, podle něhož byl anonymní umělec pojmenován. Dílo opět vychází z tradic českého malířství první čtvrtiny 15. věku, ale na pokročilou dobu vzniku již upomínají některé detaily jako zalamování drapérie, schematičnost a prázdnota výrazu i některé prvky typické pro krumlovskou tvorbu. Objevily se zde i méně podstatné rakouské inspirace. S dílnou tohoto mistra je zřejmě možné spojit i vznik několika děl určených pro Český Krumlov. Vlivy této dílny se projevily i na obraze Zvěstování Panny Marie z Vyššího Brodu ze sklonku padesátých let, který představuje již velmi pozdní fázi tradiční tvorby a objevují se zde ještě i italizující prvky, příznačné pro tvorbu předcházejícího století. Nové tendence se pomalu uplatňují na deskové malbě Madony svatovítského typu z Vyššího Brodu, jež pochází ze stejného období jako předešlé dílo a pravděpodobně vznikla také v některé českokrumlovské dílně. Dílo však již poznamenaly některé nové umělecké podněty, jež velmi zvolna směřovaly k pozdní gotice.

Pro velkoryse pozdně goticky přestavěný mariánský poutní kostel Kájov byl objednán v devadesátých letech 15. století rozsáhlý cyklus dvanácti deskových obrazů, jež byly součástí oltáře sv. Apoštolů. Na obraze umučení sv. Šimona byl zobrazen i donátor, vzdělaný kájovský farář Michael Pils, jenž se zasloužil o rozkvět tohoto poutního místa. Malby zachycovaly mučednickou smrt jednotlivých apoštolů. Scény se odehrávají ve volné, realisticky podané krajině nebo v interiérech. Ve tvářích trpících mučedníků i jejich trýznitelů se zračí podivuhodný klid, přecházející až do výrazu pasivity. Dílo provedené poněkud řemeslně bylo silně ovlivněno vídeňským malířstvím a vzniklo patrně v některé hornorakouské dílně. V Kájově došlo i k bohaté výzdobě kostela nástěnnými malbami. Dodnes se dochovala výzdoba severní předsíně, kde je dominujícím prvkem Madona Ochranitelka s pláštěm, pod nějž ukrývá prosebníky. Další pozdně gotická díla se vztahovala opět k vyšebrodskému klášteru. Jednalo se o malované deskové obrazy světců, jež tvořily oltář, a deskovou malbu Korunované Panny Marie. Díla pocházející z klášterní obrazárny vznikla okolo roku 1500 a byla silně ovlivněna švábským malířstvím.

Pozdní gotika se v tomto regionu začala uplatňovat po polovině 15. století, a to převážně v architektuře a sochařství, které dosáhly vysoké kvality. Malířství však bylo konzervativnější a stále čerpalo z tradic předchozího období. Nové pozdně gotické inspirace se v něm prosazovaly jen velmi zvolna oproti jiným oblastem jižních Čech. Zvýšil se i podíl importovaných děl. Tyto tendence souvisely i s dočasným ústupem Rožmberků z předních pozic v politickém a kulturním životě země. Iniciativu v malířské tvorbě převzalo královské město České Budějovice, kde došlo k jedinečné syntéze krásnoslohové tradice a nových podnětů z rakouských zemí a Švábska.

Hrad Rožmberk nad Vltavou, Rytířský sál, počátek 17. století

Oproti gotice se malba v renesanci uplatnila především ve světském prostředí a soustředila se zejména do rezidenčního města posledních Rožmberků Českého Krumlova a na hrad Rožmberk nad Vltavou. V předchozím období došlo k četným přestavbám kostelů na Českokrumlovsku v duchu pozdní gotiky a k jejich vybavení novým mobiliářem, proto se již malířská tvorba v sakrální oblasti tolik neuplatnila. Nelze opominout ani vlivy rozkladu církevních institucí v 16. století, které se nevyhnuly ani klášterům na Českokrumlovsku, a celkovou změnu duchovního klimatu v neprospěch církve. Přesto se z tohoto období zachovaly zajímavé nástěnné malby v kostele sv. Markéty v Horní Plané, datované do let 1530 - 1580. Malby na dolní části hudební kruchty zachycují Pannu Marii, sv. Kateřinu a sv. Vavřince, obklopené bohatým rozvilinovým dekorem.

.. Hrad Rožmberk nad Vltavou, Rytířský sál, výmalba z počátku 17. století .. Hrad Rožmberk nad Vltavou, Rytířský sál, deset stupňů lidského života - umírání, počátek 17. století

V souvislosti s přestavbami gotických hradů v pohodlná renesanční sídla došlo v druhé polovině 16. století k úpravám hradu Rožmberk nad Vltavou, které vyvrcholily na počátku 17. století provedením bohaté malířské výzdoby interiéru. Malby vznikly v souvislosti s příchodem nového majitele Jana Zrinského ze Serynu a jeho sňatkem s Marií Magdalenou z Kolovrat. Jan Zrinský získal Rožmberk roku 1600 od svého strýce Petra Voka z Rožmberka a vlastnil jej až do své předčasné smrti roku 1612. Malířská výzdoba se soustředila především do reprezentativního Rytířského sálu, kde se dodnes dochoval pozoruhodný cyklus manýristických nástěnných maleb. Manýrismus, vycházející především z italského prostředí a v Čechách přítomný především na rudolfínském dvoře, představoval reakci na vyčerpanost a bezvýchodnost končící renesance. Uplatnil se zejména v malířství, sochařství a v celkové úpravě interiérů. Jsou pro něj příznačné přírodní a bizarní motivy, důraz na barevnost a kombinaci různých materiálů, čímž se mělo dosáhnou zvláštní umělé působivosti. Výzdoba rožmberského Rytířského sálu, realizovaná neznámým malířem podle zahraničních grafických předloh, se nesla v podobném duchu. Dřevěný kazetový strop byl bohatě pokryt malovaným groteskovým dekorem (druh ornamentu složeného z úponků, větévek a pásek, do nichž jsou vpleteny květy, ovocné plody a trofeje) podle L. Kiliana a alegoriemi lidských povah podle Martena de Vos. V pěti okenních výklencích zachytil malíř Deset stupňů lidského života podle Crispina de Passe. Jednalo se o velmi oblíbený renesanční námět, který zobrazoval život člověka od dětství až po stáří s důrazem na ctnosti a nectnosti daného životního období. Na klenbách okenních výklenků jsou zobrazeny alegorie Pěti smyslů podle Martena de Vos. Za kachlovými kamny v rohu sálu upozorňují na pomíjivost světa tři malovaní kostlivci s kosou, přesýpacími hodinami a evangelijním nápisem Orate et vigilate (bděte a modlete se).

Hrad Rožmberk nad Vltavou, Rytířský sál, hudební výklenek, krajina s hrajícími nymfami, počátek 17. století

Největším skvostem celého sálu je hudební výklenek, určený pro skupinu hudebníků. Jedná se o polokruhový prostor, oddělený od sálu zdobenou mříží. Manýristické malby na stěnách napodobují architektonické články a sochy. Na čelní stěně zachytil malíř fiktivní průhled do skalnaté horské krajiny se skupinou nymf, které zpívají a hrají na hudební nástroje. Zcela v duchu manýrismu je malba doplněna i imitovanými drahokamy, které zdobí malované šperky nymf. Hudební výklenek představuje vysoce kvalitní umělecké dílo a poukazuje i na úroveň životního stylu české šlechty na sklonku renesance. Stejný umělec, který vyzdobil Rytířský sál, namaloval i cyklus závěsných obrazů s námětem Planet, určených rovněž pro hrad Rožmberk. V rožmberské hradní kapli se dochovaly i zbytky manýristických nástěnných maleb, které zobrazují církevní Otce a Krista u sloupu.

Hrad Rožmberk nad Vltavou, Rožmberská hradní kaple, nástěnná malba z 16. století, Panna Marie s Ježíškem a Josefem, foto: Lubor Mrázek Období baroka přineslo opět zvýšený zájem o sakrální umění v souvislosti s duchovním klimatem 17. a první poloviny 18. století. V souladu s postupnou rekatolizací po bitvě na Bílé hoře roku 1620 došlo v Čechách nejen k obnově ale i ke stavbě nových klášterů, kostelů, kaplí a poutních míst. Oproti předchozím obdobím se již v tomto regionu (pomíjíme-li schwarzenberskou rezidenci v Českém Krumlově) nesetkáme se špičkovými malířskými díly, která by měla takový význam jako dílo Mistra vyšebrodského oltáře nebo manýristické malby z Rožmberka. Jedná se převážně o díla, která nepřekračují průměr soudobé tvorby. Síť farních kostelů na Českokrumlovsku byla ucelená a díky pozdně gotickým přestavbám vyhovovaly chrámy i prostorovým nárokům, proto zde nedošlo k významnějším barokním přestavbám ani k výstavbě nových kostelů s výjimkou poutního kostela Panny Marie Sněžné ve Svatém Kameni. Barokní úpravy byly nepodstatné a týkaly se hlavně interiérů a pořizování nových mobiliářů. Tyto tendence vyvrcholily především v 18. století, což souvisí i s postupným překonáním dlouhodobých následků třicetileté války. Nelze opomenout ani tradiční konzervativismus této oblasti.

..Do klášterů ve Zlaté Koruně a Vyšším Brodě byly postupně pořizovány nové oltářní i volně závěsné obrazy. Zlatokorunský refektář získal roku 1685 také bohatou freskovou výzdobu, vztahující se k událostem ze Starého zákona. Zajímavým dokladem raně barokního malířství je i malovaná fasáda fary v Kájově. Roku 1667 nechal jeden z příznivců tohoto mariánského poutního místa vymalovat na farní fasádě cyklus výjevů z bolestného růžence. Malby, jež se do dnešní doby dochovaly pouze zlomkovitě, obsahově souvisely s patnácti malbami růžencových tajemství na plechu, které zdobily žulové sloupy, lemující poutní cestu z Českého Krumlova do Kájova. Malířská výzdoba se uplatnila i v nově založeném poutním kostele Panny Marie Sněžné ve Svatém Kameni. Nepříliš rozsáhlé barokní fresky v presbytáři však byly později přemalovány a v uplynulých čtyřiceti letech našeho století silně poničeny.

Zámek Červený Dvůr, rokokový sál s výmalbou Františka Jakuba Prokyše, rok 1757, detail výmalby nad krbem V 18. století se malířská tvorba soustředila především do zlatokorunského kláštera, který za svého posledního opata Bohumila Bylanského (1755 - 1785) dosáhl největšího rozkvětu. Poté byl klášter v rámci josefínských reforem zrušen. Klenba presbytáře klášterního kostela byla ozdobena rozsáhlou freskou, představující iluzívní průhled do nebes, kde Kristus v doprovodu andělů a světců očekává příchod své Matky do nebeské slávy. Freska tvoří volné pokračování oltářního obrazu Nanebevzetí Panny Marie od zdejšího řeholníka Lukáše Plancka. Obraz byl však v 19. století přemalován. Fresky na bočních stěnách presbytáře zachycují události okolo založení kláštera českým králem Přemyslem Otakarem II. Bohatou malířskou a štukovou výzdobu získal i klášterní ambit. Rokokové nástěnné malby představující výjevy ze života sv. Bernarda, zakladatele řádu cisterciáků, provedl opět řeholník Lukáš Planck. Ve Zlaté Koruně působil v tomto období i rokokový malíř František Jakub Prokyš, jenž vyzdobil roku 1767 klášterní kapli sv. Andělů strážných. Prokyš, který pracoval zejména pro Schwarzenberky, se podílel na malířské výzdobě celé řady světských i církevních objektů. V jeho tvorbě se setkáváme s vlivy jihoněmeckého rokoka a zprostředkovaně i s inspiracemi francouzského galantního malířství.

.. Letohrádek Bellarie v zámecké zahradě  v Českém Krumlově, malířská výzdoba - František Jakub Prokyš, 2. polovina 18. století, detail výzdoby stěn dolního patra, alegorie svobodných umění - hudba

Ve světském prostředí se s nástěnnými malbami setkáme ve schwarzenberském letním zámku Červený Dvůr u Chvalšin a v Kvítkově Dvoře nedaleko Českého Krumlova. Jemnou rokokovou výzdobu čínského sálu v Červeném Dvoře provedl již zmíněný malíř František Jakub Prokyš v padesátých letech 18. století. Jeho malby se dochovaly i v interiérech Kvítkova dvora. Jednalo se o hospodářský dvůr, ležící blízko českokrumlovské zámecké zahrady. Rokokové malířství mělo intimní charakter a často se vázalo právě k venkovským zámečkům a letohrádkům, jimž dodávalo půvab svojí lehkostí a barevností. Kapitola barokního a rokokového malířství v tomto regionu se uzavřela na počátku 19. století rozsáhlou freskou s biblickými náměty v hlavním sálu vyšebrodské klášterní knihovny. Nástropní malbu provedl ještě zcela v intencích barokního malířství zdejší řeholník Lukáš Vávra.

Charles Louis Philippot, portrét neznámé ženy, sbírkový fond Okresního vlastivědného muzea Český Krumlov I v 19. století tvoří linie malířské tvorby se sakrálním zaměřením nezanedbatelnou část děl v souvislosti s pořizováním nových oltářních obrazů a později i nového pseudoslohového mobiliáře do kostelních interiérů. V první polovině 19. století zhotovil nebo přemaloval několik oltářních obrazů pro farní kostely na Českokrumlovsku schwarzenberský dvorní malíř francouzského původu Charles Louis Philippot (1801 - 1859). Jeho díla zdobí oltáře kostelů v Zátoni, Zlaté Koruně, Svérázu a Věžovaté Pláni. V roce 1840 byl také objednán pro vyšebrodský klášterní kostel rozměrný obraz od významného českého malíře J. Hellicha. Obraz umístěný v presbytáři zobrazoval zázračnou záchranu zakladatele kláštera Voka z Rožmberka před utonutím. Od osmdesátých let 19. století začal klášter pořizovat i nové pseudogotické boční oltáře s obrazy. Je třeba zdůraznit i význam klášterní galerie, v níž se nacházela celá řada kvalitních gotických a barokních malířských děl, mezi nimi i obrazy od barokních malířů P. Brandla a J. Kupeckého.

Lidový malovaný nábytek, sbírkový fond Okresního vlastivědného muzea v Českém Krumlově V rovině světské tvorby se k českokrumlovskému regionu váže dílo českoněmeckého spisovatele z Horní Plané Adalberta Stiftera (1805 - 1868), jenž se v mládí věnoval pod vlivem romantismu krajinomalbě. Jeho malířská i literární tvorba se vztahuje k rodné Šumavě. Adalbert Stifter maloval šumavskou krajinu i zdejší významné památky, namaloval například Čertovu stěnu, zříceninu Vítkův Kámen, Frymburk a další. Vliv romantismu, který přinesl vedle zvýšeného zájmu o přírodu také silnou vazbu k historii, se projevil i při budování známé Křižácké galerie na hradě Rožmberk. Buquoyové, kteří Rožmberk vlastnili od 17. století, přeměnili celý objekt postupně v rodové muzeum. Jeho součástí byla i zmíněná pseudogotická Křižácká galerie s obrazy od malíře B. Strobla. Obrazy, zhotovené mezi léty 1857 - 1860 podle originálů z Versailles, zobrazovaly významné historické osobnosti, jež se účastnily křižáckých válek, včetně několika příslušníků rodu Buquoyů. Kromě této romantickým cítěním ovlivněné galerie se na Rožmberku nachází i cenná menší sbírka renesančních a především barokních obrazů, mezi nimiž jsou zastoupena i díla barokních malířů K. Škréty, J. Kupeckého a V. V. Reinera.

.. .. ..

Zcela samostatnou kapitolu z dějin malířství v tomto regionu představuje výroba lidových podmaleb na skle, která byla v 19. století pro Šumavu typická. Zhotovování obrázků malovaných na skle se soustředilo především do vesnice Pohoří na Šumavě, kde fungovala skelná huť. Kořeny zdejší výroby spadají do sedmdesátých let 18. století, její zánik se datuje přibližně k roku 1900. Podmalby na skle se obvykle prodávaly na poutních místech a na jarmarcích, odkud si je venkované odnášeli do svých usedlostí. Obrázky malované na skle byly rozšířené především v lidovém prostředí, kde tvořily nepostradatelnou součást výzdoby světnice. Jejich náměty byly náboženské. Na podmalbách se objevovala především Panna Maria, Kristus a světci, kteří představovali ochránce domu a rodiny.

Klášter Zlatá Koruna, celek, malířské výzdoby klenebných polí křížové chodby Klášter Zlatá Koruna, detail malířské výzdoby klenby křížové chodby

Nejstarší dochovaná malířská díla na Českokrumlovsku pocházejí ze 14. století, což bylo dáno pozdním osídlením tohoto území. Nenalezneme zde proto románské nástěnné malby jako jinde v Čechách. Umělecký vývoj českokrumlovského regionu byl zásadně ovlivněn přítomností rezidenčního města Českého Krumlova, dvou velkých cisterciáckých klášterů Vyšší Brod a Zlatá Koruna a významného mariánského poutního kostela v Kájově. Významným faktorem byla i výhodná poloha tohoto regionu v příhraničí, díky níž sem proudily rakouské, německé a zprostředkovaně i italské podněty. Svých vrcholů dosáhlo malířství v této oblasti v období gotiky v importovaném díle Mistra vyšebrodského oltáře a v následujícím století, kdy zde nedošlo díky katolickým Rožmberkům k násilnému přerušení umělecké kontinuity za husitských válek. Další vrchol malířské tvorby spadá do počátku 17. století kdy došlo k unikátní manýristické výzdobě Rytířského sálu na hradě Rožmberk. V ostatních obdobích se zde malířství úspěšně rozvíjelo, ale svojí kvalitou a významem již nepřesáhlo úroveň soudobé malířské tvorby.

(zp)

Další informace:
Historie malířství ve městě Český Krumlov