Encyklopedie > Region Český Krumlov > Historie regionu Český Krumlov

Šlechtické rody v regionu Český Krumlov


Středověké osidlování této oblasti jižních Čech je spjato s českým šlechtickým rodem Vítkovců, zejména s pány z Krumlova a s pány z Rožmberka, kteří zde postupně vytvořili rozsáhlé panství. Kolem roku 1250 zde založili hrad Rožmberk, o něco později i hrad v Českém Krumlově a v roce 1259 byli do kláštera ve Vyšším Brodě povoláni cisterciáčtí mniši. Proti rozpínavosti Vítkovců zasáhl český král Přemysl Otakar II., který v centru jejich panství založil roku 1263 cisterciácký klášter ve Zlaté Koruně a o něco později i nedaleké město České Budějovice. Vítkovci zde založili také celou řadu menších osad. Po vymření krumlovské větve rodu v roce 1302 přešly veškeré državy na pány z Rožmberka, kteří si za své sídlo zvolili Český Krumlov.

Rožmberkové spravovali toto území po tři století a jeho největší rozvoj a rozmach je spjat s vládou posledních Rožmberků - Viléma z Rožmberka a Petra Voka z Rožmberka. Jelikož se Petr Vok nedočkal žádného potomka, dochází zde na počátku 17. století k prvním přesunům majetku, neboť českokrumlovské panství prodal poslední Rožmberk císaři Rudolfu II. Habsburskému a zámek Rožmberk s přilehlým panstvím přenechal svému synovci Janu Zrinskému ze Serynu. Po nenadálé smrti dědice v roce 1612 přešel hrad a panství Rožmberk na spřízněný rod Švamberků. Jelikož byl Petr ze Švamberka jednou z vůdčích osobností českého stavovského povstání proti císaři Ferdinandu II., byl majetek švamberského rodu konfiskován a přenechán generálu císařských vojsk, Karlu Bonaventurovi Buquoyovi. Také během třicetileté války došlo k dalším zásadním převodům bývalého rožmberského majetku. V roce 1622 získal od císaře Ferdinanda II. Habsburského českokrumlovské panství se zámkem rod Eggenberků. Ti vymírají na počátku 18. století a rozsáhlé panství připadlo na příbuzný rod Schwarzenberků, kteří toto panství spravovali až do roku 1947. Rožmberský zámek získali v roce 1620 Buquoyové, kterým patřil až do roku 1945.

Mapka rozsahu rožmberského panství v letech 1590 a 1611

Nelze však opomenout ani početnou vrstvu nižší šlechty, která žila na hradech, hrádcích a tvrzích po celém českokrumlovském regionu (Hrady, zámky, kláštery a jiné památky regionu Český Krumlov). Příslušníci této drobné šlechty se obvykle označovali jako vladykové, rytíři nebo zemani. Doba 13. a počátku 14. století je obdobím, kdy se konstituuje nižší šlechta, jež si zároveň buduje svá venkovská sídla a získává erby. (Šlechtické znaky v regionu Český Krumlov).

Významné postavení zaujímá rod Bavorů ze Strakonic, jenž získal v tomto kraji ve 13. století značný majetek. Od Bavorů ze Strakonic se odvozuje i původ tří zdejších vladyckých rodů: vladykové z Chlumu, z Křemže a z Pořešína, kteří se nazývali podle svých sídel (Tvrz Chlum, Hrádek Křemže, Hrádek Pořešín). Od dalšího významného rodu Markvarticů se oddělili páni z Michalovic, jimž patřil hrad Velešín, hrad Sokolčí a tvrz Benešov nad Černou. Mezi další příslušníky nižší šlechty, kteří sídlili v tomto regionu, patří také Pouzarové z Michnic, kterým patřila tvrz Michnice, a Višňové z Větřní, vlastnící tvrz Větřní a později tvrz Pasovary. Své majetky měli na Českokrumlovsku i další drobné šlechtické rody, které však nebyly tak významné jako předchozí nebo zde vlastnili své statky jen po nepříliš dlouhou dobu. Na některých tvrzích se majitelé v důsledku úmrtí nebo zadluženosti velice rychle střídali.

Mnoho drobných šlechticů vstupovalo ve 13. a 14. století do služeb pánů z Rožmberka, kteří patřili k nejvýznamnější šlechtě v Českém království. V rožmberských službách působili tradičně Višňové z Větřní, vladykové z Pořešína nebo Pouzarové z Michnic a další. Kontakty s mocným rodem Rožmberků přinášely těmto nižším šlechticům kromě společenské prestiže také množství výhod ve formě darů, protekce a podobně.

Latrán č. p. 39, Rožmberský jezdec, freska, foto: Ladislav Pouzar Od druhé poloviny 14. století začínají Rožmberkové skupovat nebo i jinak získávat drobná šlechtická sídla v tomto kraji, která i s přilehlými pozemky připojují ke svému dominiu, jež neustále rozšiřují. Některé hrady a tvrze však boří, aby nemohly sloužit jejich potenciálním protivníkům. Tento trend vyvrcholil zejména za rožmberského vladaře Oldřicha II. z Rožmberka (1402 - 1463), stojícího v čele katolické šlechty, který ze strategických důvodů v době husitských válek i později nechal pobořit několik hradů a tvrzí. Známým příkladem je zboření hrádku Křemže, který získal roku 1447 lstí od svého nepřítele a přívržence husitů, Jana Smila z Křemže, jehož nechal tajně popravit. Z iniciativy Rožmberků došlo postupně k zániku hradu Kuklov, hradu Velešín, hrádku Pořešín, tvrze Benešov nad Černou, tvrze Bělá a řady dalších. V souvislosti s ekonomicko-správními změnami klesá všeobecně od druhé poloviny 15. století význam hradů a tvrzí.

V 16. století udržují mnozí příslušníci drobné šlechty na Českokrumlovsku intenzivní kontakty s Rožmberky, které kromě přímých služeb spočívají především ve vyměňování zdvořilostních listů, návštěvách a vzájemném obdarovávání. Rožmberkové za loajalitu těchto šlechticů poskytovali pomoc při jejich majetkových sporech, zajišťovali ochranu jejich vdov a sirotků a podobně.

V průběhu 16. století však mnohé rody zchudly, jako například Višňové z Větřní, kteří museli své statky včetně renesanční tvrze ve Větřní prodat městu Český Krumlov. Díky koupi některých tvrzí přicházejí v 16. a první polovině 17. století do tohoto regionu nové rody jako například Častolárové z Dlouhé Vsi nebo Kořenovští z Terešova a další. Některé tvrze s přilehlým pozemkovým vlastnictvím získali do své držby Eggenberkové. Mnoho tvrzí ztratilo svoji sídelní funkci a jejich vlastníci je využívali spíše k hospodářským účelům. Význam nižší šlechty v 17. století silně poklesl, což kromě společenských změn v pobělohorském období souviselo i s jejím postupným přirozeným úbytkem.

(mj,zp)