Encyklopedie > Město Český Krumlov > Historie města Český Krumlov > Historie hospodářství ve městě Český Krumlov > Historie cechů a řemesel ve městě Český Krumlov > Historie cechu řezníků ve městě Český Krumlov

Historie jatek ve městě Český Krumlov

Jatky, tzv. šlachtáta se písemně připomínají v Krumlově již v 16. století. Nacházely se nedaleko Masné ulice, kde stávaly masné krámy s výsekem a prodejem masa. Cechovní privilegium Jošta z Rožmberka pro krumlovské řezníky uvádí, že řezník, který přivedl dobytče na porážku, musel ho nejdříve přivést ke šlachtátě, kde ho prohlédl cechmistr. Pokud ho uznal za zdravé, směl ho řezník porazit a maso prodat. Velký dobytek se "nesmí porážet na rynku ani u masných krámů ani doma ani na jiném místě, pouze na šlachtátě." Za nedodržení tohoto nařízení musel provinilec zaplatit 20 grošů do vrchnostenské komory a 1 groš městské radě.

Jan Willenberg, zabíjení vepře, 1604

Šlachtáta byla přístupná z Radniční ulice brankou přibližně v místech mezi dnešními domy č. p. 100 a 101. Vrata branky se na večer zamykala a klíče se odevzdávaly na policejním okrsku. Ráno si klíče vyzvedli ti, kteří měli přihlášen dobytek na porážku. V devatenáctém století se vrata již nezamykala, aby byl v případě požáru volný přístup k vodě. Samotná šlachtáta měla tvar obdélníku s můstkem na porážení o rozměrech cca 7 x 13 m, který byl umístěn u řeky. Můstek byl dlážděný a stála na něm vodní pumpa. Od můstku na porážení vedl žlábek na odtok krve do Vltavy. Žlábek se podle písemných dokladů nečistil, proto se především v letních měsících šířil po okolí nesnesitelný zápach. Celý prostor byl ohrazen zdí, aby se dobytek nedostal ven. Mezi můstkem na porážení a místem, kde dnes stojí dům č. p. 101 v Radniční ulici. byla tzv. Vodní brána, široká 2,4 m. Ze šlachtáty vedla vrata do sousední zahrady, která patřila cechu řezníků a mohlo se jí procházet přes Ostrov do Široké ulice. Přes svůj odporný vzhled i zápach byla šlachtáta místem, kde "v koutku při té bráně a za tmy hříchy se páchají." Hospodářský inspektorát tedy požádal magistrát, aby bylo město osvětleno lampami, "čímž by se dosáhlo alespoň na veřejných místech větší mravnosti."

Neúnosné hygienické poměry donutily posléze magistrát, aby přesunul jatky na okraj města. V roce 1913 byl tedy vypracován projekt novostavby jatek na Špičáku č. p. 194, která byla zprovozněna roku 1914. Budova byla původně v majetku živnostenského společenstva řezníků a v roce 1942 přešla do majetku města.

(ds)