Encyklopedie > Město Český Krumlov > Historie města Český Krumlov

Církevní objekty ve městě Český Krumlov

Bohuslav Coufal, kostel sv. Víta ve městě Český Krumlov, akvarel V Českém Krumlově působilo v minulosti několik církevních institucí, které významně ovlivňovaly život celého města po stránce duchovní, společenské a umělecké. Duchovním centrem městského celku byl od 14. století kostel sv. Víta ve městě Český Krumlov, u něhož sídlilo farní duchovenstvo. Kostel představoval nejen místo konání bohoslužeb a církevních slavností, ale i prostor k setkávání a komunikaci obyvatel.

Nezbytnou součást středověkého města tvořily kromě farních chrámů také kláštery žebravých řádů, obvykle situované na okraji městské zástavby u hradeb. Příslušníci těchto řeholí se zabývali pastorací mezi širokými vrstvami obyvatelstva. V Českém Krumlově byl proto roku 1350 založen Rožmberky klášter minoritů a klarisek. Oba řády měly vlastní obytné budovy a společně užívaly pouze klášterní kostel Božího těla. Minoritský klášter ve městě Český Krumlov se stal místem každoroční velkolepé slavnosti ukazování ostatků ve městě Český Krumlov, kterou zavedli Rožmberkové po vzoru císaře Karla IV. Přítomnost obou klášterů výrazně ovlivnila výtvarnou kulturu města, neboť se jednalo o významné příjemce uměleckých děl.

Kostel sv. Jošta v Českém Krumlově, v pozadí zámek, v popředí vory na řece Vltavě, historické foto, foto: Wolf Charitativní činnost, jež ve středověku zcela spadala do kompetence církve, se soustředila do špitálu sv. Alžběty a do špitálu s kostelem sv. Jošta ve městě Český Krumlov, zřízených v průběhu 14. století. Dobročinné činnosti nesené v duchu křesťanského milosrdenství se věnovaly i bekyně, jejichž řeholní dům se nalézal v blízkosti kláštera minoritů. Farní kostel, kláštery a špitální kostely se staly významnou součástí českokrumlovského urbanistického celku a výrazně ovlivnily jeho vzhled.

I v době husitských válek existovaly zdejší církevní instituce nepřerušeně dál, neboť Oldřich II. z Rožmberka (1403-1462) stál v čele katolicky orientované šlechty. V Českém Krumlově proto nedošlo ke zpustošení kostelů a klášterů jako na jiných místech Čech. Naopak se do bezpečí města uchýlilo mnoho církevních hodnostářů, šlechticů a umělců, kteří přispěli k udržení kulturní kontinuity Českého Krumlova s předhusitskou královskou Prahou. Umělecká tvorba zde nebyla přerušena a vyvrcholila ve druhé polovině 15. století a na počátku 16. století, kdy pod vlivem pozdní gotiky dochází ke stavebním úpravám minoritského kláštera, částečně kostela sv. Víta a ke stavbě Kaplanky (Horní č. p. 159).

V 16. století se v renesančním Českém Krumlově objevila nová církevní instituce, jež působila na náboženský život celého města i jeho širokého okolí. Jednalo se o jezuitskou kolej, založenou roku 1586 Vilémem z Rožmberka (1534-1592). Její výstavná budova byla situována do blízkosti kostela sv. Víta a fary (Horní č. p. 154). Vytvořil se tak pohledově velmi zajímavý celek na vyvýšenině nad řekou Vltavou. Ke koleji patřila i zahrada na protějším vltavském břehu, poblíž které se nacházela kaple sv. Martina ve městě Český Krumlov, založená roku Horní č. p. 159, Kaplanka, v pozadí kostel sv. Víta a obyvatelé města Český Krumlov, historické foto 1585 jako hřbitovní (Historie hřbitovů ve městě Český Krumlov). Přestože byl Český Krumlov převážně katolickým městem, žili zde také protestanté, jimž sloužil kostel sv. Jošta. Po odchodu Petra Voka z Rožmberka na Třeboň však nový majitel českokrumlovského panství, císař Rudolf II. Habsburský, daroval chrám zdejším jezuitům, což souviselo s postupným upevňováním pozic katolíků.

Baroko přineslo zvýšený zájem o náboženství v souladu s duchovním klimatem 17. a první poloviny 18. století. V souvislosti s postupnou rekatolizací po bitvě na Bílé hoře získala církev výsadní postavení v celé zemi. Výrazem rostoucí prestiže církevních institucí byly i stavby nových sakrálních objektů nebo přestavby stávajících. V Českém Krumlově se tyto aktivity realizovaly za podpory Eggenberků a později i Schwarzenberků, kteří měli ve městě svoji zámeckou rezidenci a ke kostelům i klášterům je pojily četné vazby. Barokní výtvarná kultura ve městě však narozdíl od gotiky nepřekročila svojí kvalitou úroveň průměrné tvorby. Před polovinou 17. století přikročili jezuité k zahájení stavby semináře, patřícího k jejich řádové koleji (Horní č. p. 152). Barokní úpravy se dotkly i minoritského kláštera, kaple sv. Martina, částečně kostela sv. Víta a také fary, nazývané již jako Prelatura (Horní č. p. 155), neboť českokrumlovští děkané získali čestný titul prelát. Tento prestižní titul vyjadřoval významné postavení Českého Krumlova v církevní správě. Baroko představovalo také zlatý věk poutí na posvátná místa, které byly jedním z projevů vypjaté barokní zbožnosti (Pouti a poutní místa v regionu Český Krumlov). Roku 1710 došlo k založení půvabné poutní kaple na Křížové hoře ve městě Český Krumlov, jež byla zasvěcena sv. Kříži a Panně Marii Bolestné. Kaple, založená na vysokém kopci nad městem, je dodnes významnou pohledovou dominantou.

Město Český Krumlov, komplex někdejších církevních budov při pravém břehu řeky Vltavy - kostel sv. Víta, Prelatura, jezuitský seminář, letecký pohled, foto: Lubor Mrázek

Vážný zásah do života církevních institucí v Českém Krumlově přinesly josefínské reformy v poslední třetině 18. století. V jejich rámci došlo ke zrušení kláštera klarisek, kostela sv. Jošta i poutní kaple na Křížové hoře. Objekty byly předány ke světskému využití, což znamenalo často i znehodnocení jejich umělecké hodnoty. Postupující sekularizace pomalu odňala církvi její výsadní postavení ve společnosti. Do popředí se dostal stát se svými utilitárními zájmy.

V průběhu 19. a první poloviny 20. století už nedošlo k významnějším stavebním aktivitám orientovaným na církevní objekty. Přikročilo se pouze k výstavbě synagogy ve městě Český Krumlov, kterou iniciovala místní židovská komunita.

Město Český Krumlov s dominantami věží kostela sv. Víta, zámku a synagogy, foto: Lubor Mrázek

V současnosti jsou k církevním účelům využívány ze zmíněných objektů pouze některé. Ostatní mají profánní určení. V uplynulých čtyřiceti letech však došlo v době komunismu ke značné devastaci některých církevních staveb, které jsou až dnes postupně obnovovány.

(zp)