Encyklopedie > Město Český Krumlov > Historie města Český Krumlov > Historie kultury ve městě Český Krumlov > Město Český Krumlov v literatuře

Historie jezuitské knihovny ve městě Český Krumov

V březnu 1584 přišli do Českého Krumlova první jezuité a za čtyři roky,dne 16. května 1588, byla ve městě slavnostně otevřena nová jezuitská kolej (Horní č. p. 154). S učitelskou a kazatelskou činností jezuitů byla vždy spojena knihovna. Sám Vilém z Rožmberka ji hned na začátku štědře obdařil a roku 1591 jí věnoval další knihy, peněžité dary a mapy.

Jiří Bílek z Bílenberku, portrét Liber benefactorum collegii Crumloviensis, inchoatus a R. P. Albrecht 1670, přináší první zmínku o jezuitské knihovně z roku 1657. Je spojena se jménem vlasteneckého českokrumlovského preláta Jiřího Bílka z Bílenberku, který zde zastával svůj úřad v letech 1642 až 1657. V závěti odkázal jezuitské koleji svou knihovnu a k tomu ještě 100 dukátů. Druhým větším příznivcem byl M. Ondřej Freyberger, člen řádu. Podle řeholních pravidel se zřekl svého otcovského dědictví ve výši 600 zlatých a ve svém prohlášení z 12.10.1692 přiděluje koleji 400 zlatých, z nichž určil 200 zlatých na nákup vzácnějších knih a 100 zlatých na nákup knih pro klášterní cely profesorů latinských škol při téže koleji. Podobně Jan František Schikmayer, bývalý farář v Hofkirchen v Rakousku, odkazuje 17.4.1698 svou knihovnu jezuitské koleji. Vytrvalou příznivkyní knihovny byla Marie Arnoštka z Eggenberku, rozená ze Schwarzenberku, provdaná za Jana Kristiana I. z Eggenbergu, vévodu krumlovského. Sama měla přímý zájem na získávání knih pro jezuitskou knihovnu. Po její smrti se k pravidelnému příspěvku pro německé oddělení kolejní knihovny zavázala manželka jejího nástupce a synovce Eleonora Amalie Terezie ze Schwarzenberku, rozená z Lobkovic, a to od roku 1720 ročně 30 zlatých.

Na knihovnu bylo pamatováno i v případě požáru. Ve zvláštním, podrobně vypracovaném požárním řádu z roku 1695 bylo ustanoveno, že správce knihovny s přidělenými seminaristy nebo studenty mají spolu s magistrem z poetiky zachraňovat knihovnu a přenášet knihy, na prvém místě ty nejcennější, do různých světnic na střední chodbě.

Po více jak půl století, v letech 1721 až 1777, není v pobočce Státního oblastního archivu Třeboň, pobočka Český Krumlov o jezuitské knihovně sebemenší zmínky. Zdá se, že byla po zrušení jezuitského řádu roku 1773 převezena z Českého Krumlova na bývalý jezuitský statek v nedalekém Římově.

Komise v Opařanech, jež vedla správu bývalého jezuitského majetku, přikázala 30. dubna 1777 hospodářskému úřadu v Římově, aby českokrumlovská jezuitská knihovna byla odvezena do Prahy a odevzdána proti potvrzení do univerzitní knihovny P. Chareolovi. Neuplynuly ani tři týdny, když komise znovu píše do Římova a žádá o zjištění, zda cena převozu knih do Prahy nebude vyšší, než vlastní cena knih. V odpovědi na tento dopis sděluje hospodářský úřad v Římově, že knihovnu hned na první příkaz dne 19. května uložili do 45 beden a sjednali její převoz do Prahy za plat 1 zlatý denně za potah. Cenu knihovny odhadují na 2000 zlatých a její katalog má u sebe hrabě z Morzinu. Příjem knih ve 44 bednách, řádně zapečetěných, potvrdil na zvláštním listu bibliotékář c. k. univerzity Karel Charuel. Poslední zpráva o jezuitské knihovně uvádí vyčíslení výloh spojených s převozem. Pro velikou váhu nákladu by se muselo najmout 21 selských povozů a pro únavu tažného dobytka by trvala cesta tam a zpátky 9 dní, cena za potah denně jeden zlatý, takže by odvoz činil 189 zlatých. Proto hospodářský úřad nepoužil sedláků, jak původně bylo v plánu, ale sjednal povozníky a těm zaplatil 170 zlatých, takže se 19 zlatých proti rozpočtu ušetřilo.

(lp)