Kájovská č. p. 68
Lokace:
Kájovská č. p. 68
Popis objektu:
Jedná se o jednopatrový objekt o třech okenních osách, s
klasicistním průčelím, ukončeným volutovým štítem s tympanonem.
Okna jsou zdůrazněna šambránami a štukovými závěsy květin. Na
fasádě je upevněno kovové domovní znamení ve tvaru řeckého kříže.
Dispozice domu je s průjezdem při pravém okraji, v němž je i
schodiště do patra. Přízemí a první patro má dvoutraktovou
dispozici s plochými stropy. Nad zadní částí místnosti v přízemí
byl objeven vyřezávaný renesanční trámový strop. Levá část domu je
podsklepena při ulici. Vpravo, při okraji parcely, je polokruhově
valený klenutý prostor do dvora se otevírající dvěma arkádami. V
zadním křídle objektu, vymezeném zachovanou hradbou, jsou valeně
klenuté prostory.
Stavebně historický vývoj:
Parcela domu je středověkého původu. Nejstarší doložený objekt zde
postavený byl renesanční, což je možné ještě dnes sledovat podle
typu jednotlivých konstrukcí. Přestavba objektu do jeho dnešní
podoby je nejspíše klasicistní. Zadní křídla domu jsou barokní a
nástavba na zadních křídlech novodobá po roce 1900.
Vývoj průčelí objektu:
Ze středověkého období nebyly zjištěny žádné nálezy. V renesančním
období patrně zdobila celé průčelí iluzivní výmalba (na několika
místech zachycen rostlinný dekor). V raně barokním období bylo
průčelí nástavbou štítu upraveno do současné hmoty. Plasticky se
uplatňující římsy a svislé lizeny s čabrakami doplňovalo iluzivní
členění štítu - voluty, lizenový rozvrh a zřejmě i okenní šambrány.
Původní šedo-bílý nátěr byl ještě v mladším období zopakován.
Klasicistní omítkové úpravy doplnily průčelí o charakteristické
výzdobné prvky okenních otvorů, tj. stuhové šambrány s terakotovými
volutkami, střapci, mušlemi. Štít byl doplněn o plastický lizenový
rozvrhem s volutami. Mladší období se omezilo zřejmě jen na úpravy
parteru, pozoruhodná je především iluzivní neorenesanční úprava na
přelomu 19. a 20. století s rozvrhem jehlancového a valbově
jehlancového kvádrování. Při opravě v letech 1999 - 2000 spojené s
rozsáhlou obměnou klasicistních omítek bylo průčelí restaurátorsky
upraveno červenohnědým nátěrem.
|
|
Významné architektonické detaily:
- arkádami lemovaný dvůr
- renesanční vyřezávaný strop s částí zachovalé malby v přízemí
Historie obyvatel domu:
V 16. století byl dům často označován jako "dům na Louži". Jeho
prvním majitelem byl od prvního desetiletí 16.století sladovník
Mikuláš, známý také jako Mikuláš na Louži. Mikuláš se patně dožil
nejenom na svou dobu úctyhodného věku, neboť již v roce 1516 byl
členem krumlovské městské rady, zemřel až v roce 1553. Po
Mikulášovi zůstala vdova Barbora, která se provdala za sladovníka
Pavla Hilipranta, jenž převzal dům i živnost. Po smrti Barbory se
znovu oženil a dům po něm zdědila vdova Dorota. Dále se dům dědil v
rodině až do roku 1596, kdy Anna Kierschová, vdova po hrnčíři
Janovi, dům prodala rodině Neubauerů, kteří jej ještě před koncem
století prodali městskému písaři Matyášovi Rullovi. Na počátku 17.
století se Rulle stal správcem krumlovských městských dolů a v této
funkci se v roce 1613 dopustil urážky městské rady a zároveň také
prezidenta a členů české komory, která spravovala krumlovské
panství pro českého krále. Za trest byl Rulle uvězněn na Pražském
hradě. Po propuštění z vězení se musel všem výše uvedeným omluvit.
V roce 1615 prodal Rulle dům Adamu Kroupovi z Renštejna. V
třicátých letech 17. století se zde setkáváme s tkalcem Albrechtem
Grillem, jehož vystřídal sládek Petr Peschl. Také další majitel
domu, Havel Řehoušek, byl městský sládek. Od roku 1673 dům vlastnil
knížecí učitel míčových her Jan Řehoř Mayer. V roce 1729 zde
zastihujeme pekaře Augustýna Pfeffera. V první polovině 19. století
patřil dům rodině Reitingerů.
Legendy, vyprávění,
zajímavosti:
Asi v roce 1460 tu žil mědikovec
Hollenhammer. Ten kupoval od žida starou měď a z ní koval užitkové
předměty. Jednou se jeden kus v tavící peci neroztavil. Byl to
kříž, který se pak dědil z otce na syna. Až v polovině 17. století
již poslední potomek rodu, vdova Reikinová, dala kříž radnímu. V té
době stíhaly kraj velké bouře s krupobitím. Městští radní rozhodli
zázračný kříž umístit na kopec, odkud nepohoda přichází. Od té doby
se kopci říká Křížová hora. Kříž však má počátek v tomto domě. V
domě býval hostinec se stájí pro koně. Stájník, který koně
obsluhoval, nebyl dobrý člověk a s oblibou koně trápil. Jednou tu
návštěvník hostince ustájil velmi krásného koně. Stájník se nemohl
dočkat, až bude moci ušlechtilému zvířeti ublížit. Kůň se však
nedal a stájníka těžce zranil; ten po těžkých útrapách bez pomoci v
maštali zemřel. Často bylo v noci slyšet v prostorách bývalé stáje
jeho hrozné naříkání. Dům má krásné klenuté sklepy, do nichž vedou
dost krkolomné schody. Ty se staly osudnými jednomu číšníkovi.
Právě, když byl nejvíce šťasten, protože si se svou milou Klárkou
řekli, že se vezmou, spadl nešťastně na schodech a srazil si vaz.
Jak Klárka, která se z neštěstí nemohla vzpamatovat a zešílela, tak
i její ženich se občas v tomto domě projevují. Jejich duše nemají
na věčnosti klid.
Současné využití:
Wax
muzeum voskových figurín
Oficiální informační systém