Encyklopedie > Osobnosti

Antonín Borový

(1755 - 1832) hudebník

Hudební aktivita zlatokorunského učitele Antonína Borového je dokumentována nejen hudebninami označenými daty provozování skladeb, ale i jeho kronikářskými záznamy. Sbírka obsahovala kromě obligátní latinské chrámové hudby značný počet skladeb na české texty (písně, české mše, pastorely), množství instrumentální hudby (partie pro pět dechových nástrojů, německé tance, serenády, kasace, fanfáry pro trubky a tympány, symfonie), varhanní knížku i zpěvohru o "Zlé ženě", provozovanou roku 1820 místními silami ve Zlaté Koruně. Řadu skladeb složil sám, jiné si vypůjčil a opsal od svých kolegů - učitelů z Římova, Zaháje, Chvalšin, další si sehnal z Českých Budějovic, z Lince nebo z Vídně. Jakákoli veřejná slavnost se ve Zlaté Koruně odbývala "s bubnama a troubama". O zlatokorunské pouti v roce 1817 Borový poznamenal: "Muzika byla dobře obsazena, s klarinety, s flautraversami, 2 klariny, 2 valdhorny, 4 houslaři, altoviola, fagot, principal, violon a bubny, 3 canto, 1 alt, 1 tenor, 1 basso a organ, já sám učitel dával sem takty, a předce byli přítomní jen 4 cizí muzikanti." S tímto ansámblem, sestaveným z žáků školy, místních muzikantů a učitelů z okolí, hostoval i na kůrech v Černici a Velešíně. Oslavu vítězství nad Napoleonem v roce 1814 popsal takto: "...navečer vedla se kasací, napřed začali 8 valdhornistů a jeden principal mezi nima marš troubit, po nich se začala česká píseň o pokoji, a tak se jednou troubilo a jednou zpívalo, s tou muzikou šlo se po celé Zlaté Koruně... Zpátky když se přišlo do zámku na plac, zpívala se německá píseň Gott erhalte Franz den Kaiser, po skončení té šli všichni do hospody propláchnout ty krky vyschlý od samého zpívání."

Množství tanečních skladeb pro cembalo nebo dechovou harmonii (v obsazení 2 klarinety, 2 lesní rohy a fagot) naznačuje, že Borový se svým souborem hrával i na hospodských zábavách.

(mh)