Encyklopedie > Osobnosti

Jan Kapistrán

(1386 - 1456) františkánský kazatel

Jan Kapistrán (Z kláštera františkánského v Jindřichově Hradci) Již od poloviny 13. století docházelo ke štěpení řádu menších bratří založeného roku 1209 sv. Františkem z Assisi na mírnější (konventuálové, minorité) a přísnější (observanti, františkáni) . V 15. století patřil mezi vedoucí představitele v té době již samostatnějších františkánů Jan Kapistrán, který proslul jako jeden z největších kazatelů své doby. Právě pro jeho kazatelské nadání ho papež počátkem roku 1451 vyslal spolu s kardinálem Mikulášem Kusánským na velkou misii do Germánie, aby tam potlačovali šířící se husitství. Rodící se řád františkánů potřeboval světce, aby předstihl konventuály. Kapistrán se chtěl stát jedním z nich tím, že obrátí Čechy na katolickou víru. Během cesty si naklonil císaře Fridricha III. a ten ho doporučil ochraně Oldřicha II. z Rožmberka. Oldřich byl totiž jeden z mála tehdejších českých politiků opravdu mezinárodního formátu, který udržoval četné styky právě s císařem a předními německými a rakouskými rody. Jeho významné postavení mezi katolickou šlechtou v Čechách vyvolávalo v zahraničí dojem, že je zcela oddán katolicismu a chce porazit husitství. Proto v něj Kapistrán vkládal velké naděje a po svém dosti úspěšném pobytu na Moravě, kde nedosáhl pozvání do Čech od Jiřího z Poděbrad, přijel na Oldřichovu žádost 15. 10. 1451 do Českého Krumlova. Svým působením pomohl stabilizovat poměry ve zdejším minoritském klášteře a ovlivnil i Oldřicha z Rožmberka, který se zřekl svých statků a předal vladařství domu rožmberského svému synu Jindřichovi. Pravým cílem Kapistrána v Čechách však byla Praha, kde chtěl disputovat s voleným pražským kališnickým arcibiskupem Janem Rokycanou. Vůči Kapistránovi však v Praze a mezi šlechtou narůstala nevole, protože ten neustále napadal kompaktáta a přijímání podobojí. Ani katolíci, včetně Oldřicha z Rožmberka, nechtěli návrat k předhusitským poměrům a oživení dřívější moci katolické církve. Cholerické povaze kazatele odpovídal i způsob, jakým se v jedné odpovědi Rokycanovi vyslovil o městě svého ochránce. Jan Kapistrán není spokojen s podmínkami disputace, neboť místo mu připadá velmi sprosté. V celém Českém Krumlově kromě rodiny Jindřicha z Lipé prý jsou jen voláci a pastevci, před kterými by chtěl Rokycana ukazovat svůj vtip. Snad se tedy bojí mluvit před učenými lidmi. Sám Mikuláš Kusánský musel brzdit jeho neustálé výpady proti Rokycanovi. Kapistrán se v Českém Krumlově zdržel asi měsíc, během něhož jako obvykle zázračně uzdravoval nemocné a získával příznivce pro svůj řád. Kapistránovi se stále nedařilo dostat se do Prahy, navíc si svým úmyslem pokořit kacířské Čechy zbraní proti sobě ostře postavil šlechtu obojího vyznání. S nadějí odešel v polovině roku do Řezna, kde se mělo jednat o setkání Mikuláše Kusánského s Čechy, jež se ale nakonec nekonalo. Po zklamání, která mu připravil Oldřich z Rožmberka se synem Jindřichem, když se podvolili nově zvolenému zemskému správci Jiřímu z Poděbrad, se pak Kapistrán marně snažil ovlivnit českého krále Ladislava Pohrobka. Po neúspěšné misii v Čechách ho Aeneas Sylvius Piccolomini získal pro boj proti Turkům, kteří roku 1453 dobyli Cařihrad. Kapistrán zemřel nedlouho poté, co rok 1456 pomohl Janu Hunyadymu ubránit Bělehrad před Turky. Zázraky, které Kapistrán konal během všech svých cest, pak prý pokračovaly i po jeho smrti. Pro ně byl roku 1690 prohlášen za svatého.

(jh)