Církevní dějiny města Český Krumlov

Město Český Krumlov vzniklo relativně pozdě, kolem poloviny 13. století, v krajině osídlené již ve století dvanáctém. Proto byl církevně spravován nejprve farou v Přídolí. Až Petr I. z Rožmberka založil někdy mezi lety 1309 - 1317 městský farní kostel sv. Víta (kostel sv. Víta ve městě Český Krumlov) a vedle něj kapli sv. Václava. Tato zasvěcení byla zřejmě výrazem Petrovy ctižádosti, který tak chtěl napodobit hradčanský kostel v Praze. Kromě toho dal vzniknout špitálu s kostelem sv. Jošta (1. zmínka z roku 1317) (Kostel sv. Jošta ve městě Český Krumlov) a hradní kapli sv. Jiří, spravovanými kaplany kostela sv. Víta. Vdova po Petrovi Kateřina Rožmberská a jejich synové založili roku 1350 konvent minoritů a klarisek (minoritský klášter ve městě Český Krumlov) s kostelem Božího Těla a Panny Marie Bolestné. Cílem tohoto založení bylo oslabit valdenské učení v městě a okolí. Rožmberkové podnítili v tomto konventu velkolepé slavnosti ukazování ostatků, spjaté s procesím na svátek Božího Těla a získali pro ně množství odpustků. (Slavnost ukazování ostatků ve městě Český Krumlov). Rožmberkové tak chtěli otevřeně soupeřit s Prahou, kde se při kapli Božího Těla ukazovaly říšské klenoty a říšské relikvie. Slavná procesí s relikviemi skončila v Českém Krumlově roku 1417, kdy mladý Oldřich II. z Rožmberka nakrátko přestoupil ke straně husitské.

Významným farářem byl Hostislav z Bílska (1369-1414), za něhož bylo na českokrumlovskou faru přeneseno doudlebské děkanství (1374). Děkan původně zastupoval farní klérus určitého obvodu, který se tak spojoval s biskupem nebo jeho zástupcem, v tomto případě s arcijáhnem bechyňským. Hostislav inicioval a zahájil stavbu nového farního kostela, umělecky velmi cenného, který mohl být díky katolicismu Rožmberků stavěn během husitských válek (vysvěcen 1439 k poctě Panny Marie Nanebevzeté a sv. Víta). Od roku 1443 se zdejší fara stala nepřetržitým sídlem arcijáhenství bechyňského, které obsahovalo sedm děkanátů. Arcijáhni v Čechách byli sice zcela závislí na biskupovi, ale již měli samostatnou moc něco nařizovat, trestat přestupky duchovenstva, konat vizitace ve svém obvodu a podobně. Od poloviny 14. století tato arcijáhenská organizace upadala, protože byla zastíněna novými centrálními úřady arcibiskupa, čímž stoupl význam děkanátů. V 15. století byl Český Krumlov velmi důležitým katolickým městem, v němž se zastavovala římská poselstva - např. Aeneas Silvius Piccolomini, pobyl zde i Jan Kapistrán. Kaplanství v Českém Krumlově bylo jedním z nejdůležitějších kulturních center raného humanismu v Čechách.

Od sklonku 15. století přicházeli do Českého Krumlova němečtí horníci a s nimi se sem ve 20 letech 16. století dostalo i luterství, které pronikalo také do místního minoritského konventu. Mezi lety 1526 - 1537 je ve městě doložena skupina novokřtěnců. Sílící vliv luteránů a utrakvistů potlačovali od roku 1584 jezuité, povoláni sem Vilémem z Rožmberka, jenž jim roku 1591 předal patronát nad farním kostelem sv. Víta a založil i jezuitskou kolej (Horní č. p. 154). Poslední vladař domu rožmberského Petr Vok z Rožmberka, od roku 1587 člen Jednoty bratrské, poskytl roku 1596 špitální kostel sv. Jošta luteránům. Roku 1602, po prodeji panství Rudolfu II. Habsburskému, jej však převzali jezuité, kteří v něm kázali německy. Ve farním kostele se kázalo česky až do roku 1788, kdy byl zrušen kostel sv. Jošta. Češtinu zde mocně hájil vikář (titul děkana a arcijáhna byl po reorganizaci církevní správy kolem roku 1630 pouze čestný, starý systém děkanátů byl totiž nahrazen vikariáty, vikáři zastupovali biskupa ve svém území a vykonávali jeho instrukce) Jiří Bílek z Bílenberku (1642 - 1658). Jiří Bílek získal pro sebe a své nástupce hodnost infulovaného preláta, která nositele opravňovala k vykonávání některých biskupských pravomocí.

Ve druhé polovině 17. století zažil nový rozmach konvent minoritů a klarisek, který měl těsnou vazbu k městu i zámecké vrchnosti. Na základě závěti Jana Kristiána I. z Eggenberku z roku 1696 sloužili minorité denní mše v zámecké kapli sv. Jiří. Mezi minority, kteří dokázali splynout s městským prostředím, a jezuity s jejich oficiálnějšími slavnostmi a divadly dlouhodobě vládla nevůle. Počátkem 18. století bylo v Českém Krumlově pět zbožných bratrstev a na blízkém kopci Křížové hoře byla postavena hojně navštěvovaná poutní kaple (Kaple na Křížové hoře ve městě Český Krumlov). Roku 1773 došlo ke zrušení jezuitského gymnázia a koleje a roku 1782 i konventu klarisek. V době josefinismu podporovali minorité (vyhnaní až roku 1950) spolu se Schwarzenberky staré náboženské tradice. Od roku 1859 vedli minorité III. řád sv. Františka. Po roce 1918 byl v Českém Krumlově zřízen německý chlapecký seminář.

V roce 1894 žilo v Českém Krumlově 9002 katolíků, 12 evangelíků a 137 židů. Židé zde jsou doloženi již v 15. století (roku 1494 vypovězeni), svého maximálního počtu dosáhli roku 1900 -165 osob. V letech 1908 - 1910 si stavěli synagogu. (Synagoga ve městě Český Krumlov). Ta byla v letech 1945 - 1968 využívána Církví československou husitskou, kromě níž jsou v současné době (1998) v Českém Krumlově zastoupeny ještě církve: římskokatolická, českobratrská a evangelická, Adventisté sedmého dne a Svědkové Jehovovi. Dále zde působí 10 - 15 různých náboženských sekt.

(zp)