Historie regionu Český Krumlov

Region Český Krumlov je součástí české země a náleží z hlediska geografického, historického i kulturního do oblasti střední Evropy. Díky své klíčové poloze na samém jihu Čech, obecně na předělu slovanského a germánského světa, konkrétně na hranicích států Německa, Rakouska a Čech, sehrál českokrumlovský region se svým sídelním městem Český Krumlov významnou úlohu v českých dějinách. Kulturní, politické a hospodářské vlivy ze severu (centrum Praha), podněty ze strany Německa nebo jižní orientace na Vídeň či oblast Středomoří se zde často střetávaly, doplňovaly, mísily a vytvořily zde osobitý projev, specifické kulturní prostředí a svébytné umělecké formy.

Region byl osidlován podél toků řek již ve střední době kamenné, asi 50 000 let před naším letopočtem. Malá Dobrkovická jeskyně u Českého Krumlova je významným a nejstarším archeologickým nalezištěm s nálezy ohniště, kamenných nástrojů a kostí lovené zvěře včetně mamuta.

Pozoruhodné nálezy jsou spojeny s dobou bronzovou kolem 1400 let před naším letopočtem. Z archeologické lokality Dívčí Kámen jsou známy nálezy keramických nádob, bronzových zbraní a šperků. Současné archeologické průzkumy předpokládají na základě nálezů existenci hradiště ze starší doby bronzové (cca 1500 let před naším letopočtem) v prostoru druhého nádvoří zámku Český Krumlov. (Archeologické výzkumy ve městě Český Krumlov).

Úroveň osídlení regionu v 1. století před naším letopočtem dokládá existence rozsáhlého keltského hradiště u Třísova. Keltové, ovládající značnou část Evropy a dostávající se do konfliktů s římskými vojsky, zbudovali u Třísova oppidum o rozloze 2 ha, chráněné hradbami. Při odborném průzkumu této lokality došlo k pozoruhodným objevům zbytků obydlí, řemeslnických dílen, svatyně, ale i předmětů denní potřeby, šperků a mincí. Už tehdy byl zdejší kraj hospodářsky i kulturně orientován směrem k jihu, k Dunaji a Středomoří (Archeologické výzkumy v regionu Český Krumlov).

Následující století jsou charakteristická pronikáním a usazováním germánských kmenů. V 8. století našeho letopočtu přicházejí do jižních Čech Slované, o čemž svědčí odkrytá slovanská hradiště v Boleticích a v Českém Krumlově. Slovanské kmeny přijímají křesťanství a začínají se postupně podílet na rozvoji středoevropské civilizace, zejména po svém sjednocení kmenem Čechů na konci 10. století.

Celá oblast zprvu spadala do majetku českých knížat sídlících v Praze. V souvislosti se zakládáním nových církevních institucí v 11. a 12. století přešla část území do držby klášterů v Praze a okolí. Pro hospodářský a kulturní rozvoj tohoto regionu měla kromě styků s pražským centrem velký význam přítomnost obchodní stezky, směřující z oblasti rakouských Alp do nitra Čech. (Historické stezky v regionu Český Krumlov). Z tohoto období pocházejí také nejstarší románské stavby v této oblati, jako například kostel v Boleticích.Ve spojitosti s upevňováním pozic české šlechty došlo na konci 12. století k průniku příslušníků mocného rodu Vítkovců do tohoto kraje, kde se zmocnili rozsáhlého území.

V průběhu 13. století dochází ke kolonizaci této nepříliš zalidněné a lesnaté krajiny. Kolonizace byla iniciována nejen Vítkovci, ale i panovníkem, který chtěl posílit své mocenské postavení v této oblasti. Vítkovci zakládají hrad Rožmberk ( hrad Rožmberk nad Vltavou) a o něco později i hrad Český Krumlov (Historie zámku Český Krumlov), v jehož bezprostřední blízkosti vzniká i poddanské město. Z jejich iniciativy dochází roku 1259 také k založení cisterciáckého kláštera Vyšší Brod. Cisterciáci, kulturně spjatí s kultivovaným francouzským prostředím, kde řád vznikl, a udržující četné styky s rakouskými zeměmi, odkud byli do vyšebrodského kláštera povoláni, šířili svébytné umělecké podněty, zakládali nové vesnice a propagovali moderní postupy v zemědělství.

Kolonizaci podporoval v rámci svých držav také panovník, jenž zval do málo obydlených oblastí tohoto území německé obyvatelstvo ze sousedních zemí. Noví osadníci se zde usazovali a po mnoho následujících století žili v kulturně i ekonomicky přínosné symbióze s domácím českým obyvatelstvem. Od středověku do počátku 19. století nebyla v myšlení lidí rozhodující národnost, ale příslušnost k zemi bez ohledu na jazyk. Významným počinem krále Přemysla Otakara II. v rámci kolonizace bylo zřízení cisterciáckého kláštera Zlatá Koruna roku 1263. Mniši se zasloužili o kultivaci rozsáhlého území na Českokrumlovsku, jež tvořilo součást klášterního majetku. Klášter, situovaný do centra vítkovského panství, měl sloužit jako výspa královské moci proti rozpínavosti Vítkovců. Tyto aktivity ovšem často vedly ke konfliktům a napětí mezi oběmi stranami.

Po vymření pánů z Krumlova roku 1302 zdědili Český Krumlov příslušníci další větve Vítkovců - Rožmberkové. Ti vlastnili českokrumlovské panství, jež tvořilo hospodářsky i kulturně svébytný celek, po tři sta let, až do roku 1602. Rožmberkové zaujímali přední pozice mezi šlechtou v Českém království, proto je pojily četné politické i kulturní vazby k pražskému královskému dvoru, který zejména v době vlády císaře Karla IV. a jeho syna Václava IV. patřil mezi významná kulturní centra soudobé Evropy. Díky své poloze udržovala tato oblast také těsné kontakty se sousedními rakouskými a německými zeměmi, které přinášely vzájemné obohacení. Tyto skutečnosti významně ovlivnily uměleckou tvorbu (architektura, sochařství, malířství) na tomto území, jež dosáhla v průběhu gotiky vysoké úrovně. Největšími příjemci a objednavateli uměleckých děl byli Rožmberkové a zdejší cisterciácké kláštery ve Vyšším Brodě a ve Zlaté Koruně.

Kulturní kontinuita českokrumlovského regionu nebyla přerušena ani po vypuknutí náboženských husitských válek po roce 1420. Husité, jež usilovali o očistu církve od nepravostí, zaujali negativní postoj k sakrálnímu umění a odmítli i vysokou dvorskou kulturu předchozího období. Rožmberkové, stojící v čele katolické šlechty, však vytvořili z Českého Krumlova kulturní a diplomatické centrum země místo husitstvím zasažené Prahy. Do Krumlova se proto uchýlili mnozí šlechtici, církevní hodnostáři a umělci, kteří výrazně ovlivnili duchovní a umělecký vývoj v této oblasti. V rovině politické i kulturní navázali Rožmberkové vědomě na tradice pražského královského dvora.

Ve druhé polovině 15. století se v tomto regionu výrazně uplatnila pozdní gotika, která zde zejména ve výtvarném umění zanechala mnoho památek vysoké kvality. Příkladem je platika tzv. krásného slohu a gotické deskové malířství. Na realizaci mnohých staveb se podílela i vyspělá rožmberská stavební huť, jejíž členové pocházeli z okolních zemí. (Historie kultury v regionu Český Krumlov).

Od sklonku 15. století začínají do Českého Krumlova zvolna pronikat myšlenky italského humanismu a renesance, v souvislosti se studiem některých pánů z Rožmberka, měšťanů a kněží na italských univerzitách v Padově a Bologni. Tradice gotiky je však v českém prostředí velmi silná, proto se renesance plně uplatňuje v tomto městě až za Viléma z Rožmberka (1535-1539) po polovině 16. století. Tento přední velmož Českého království nechává pod vedením italských umělců velkoryse přestavět původní gotický hrad v honosné renesanční sídlo. (Zámek Český Krumlov v období renesance). Renesance významně změnila tvář celého města, neboť přestavby se týkaly i měšťanských domů a dalších objektů.

Po období prosperity však přichází útlum; roku 1602 prodává poslední rožmberský vladař Petr Vok z Rožmberka (1539-1611) zadlužené českokrumlovské panství císaři Rudolfu II. Habsburskému a odchází dožít na zámek v Třeboni. Již předtím předal bezdětný Petr Vok z Rožmberka svému synovci Janu Zrinskému ze Serynu hrad Rožmberk. I ten však zemřel bez potomků a majetek přešel na rod Švamberků. Po odchodu Rožmberků dochází v této oblasti ke stagnaci, což bylo později ovlivněno i vypuknutím třicetileté války roku 1618, jež negativně poznamenala život celé společnosti.

V 17. století přicházejí do regionu nové šlechtické rody ze zahraničí, které zde získaly majetek. Roku 1622 obdržel od císaře Ferdinanda II. Habsburského českokrumlovské panství rakouský rod Eggenberků. Rožmberk, zkonfiskovaný po bitvě na Bílé hoře roku 1620 Švamberkům, připadl Buquoyům, pocházejícím z oblasti dnešní Belgie. Tato šlechta významně přispěla k rozšíření barokní kultury na svých nově získaných panstvích.

Za posledního Eggenberka, uměnímilovného knížete Jana Kristiána I. z Eggenberku (1641-1710), který si v Českém Krumlově zřídil honosný aristokratický dvůr, došlo k významným barokním úpravám zámku (Zámek Český Krumlov v období baroka) i církevních staveb ve městě. Pro období baroka je příznačný zvýšený zájem o náboženství, který se projevuje i v obnově a stavbě nových kostelů, kaplí a poutních míst. (Pouti a poutní místa v regionu Český Krumlov). Vzhled krajiny v této oblasti výrazně ovlivnily podobné stavby, ty však již nedosáhly takové kvality jako v období gotiky. Českokrumlovsko představovalo tradičně katolickou oblast, proto zde rekatolizace po bitvě na Bílé hoře roku 1620 proběhla rychle a nenásilně. Na upevnění katolické víry zdejších obyvatel měly působit spíše velkolepé církevní slavnosti, pořádané například na významném mariánském poutním kostele v Kájově. Pod vlivem okázalé barokní zbožnosti se zde pořádaly slavné poutě za účasti knížecího dvora a stovek věřících z celého kraje.

V roce 1710 vymřeli Eggenberkové a jejich majetek zdědil německý knížecí rod Schwarzenberků. Ti byli kulturně i politicky orientování na prostředí císařského dvora ve Vídni, odkud povolávali i umělce působící při barokních a rokokových úpravách zámecké rezidence. Velkorysé stavební aktivity vyvrcholily za knížete Josefa Adama ze Schwarzenberku (1722-1782), jenž je i zakladatelem proslulého barokního zámeckého divadla v Českém Krumlově. Od konce 18. století však nastává v celé oblasti postupný hospodářský a kulturní útlum. Schwarzenberkové obracejí svoji pozornost k zámku Hluboká nad Vltavou, kam později i trvale přesídlili. Český Krumlov ztratil charakter rezidenčního sídla a získal rysy provinčního města.

Industrializace v 19. století nepoznamenala tento region tak silně jako jiné oblasti Čech, neboť zde chyběly zdroje nerostných surovin i dopravní spojení. Nevytvořil se těžký průmysl, výroba se orientovala především na zpracovávání dřeva a výrobu papíru. Českokrumlovsko zůstalo stranou průmyslového rozvoje a postupující urbanizace, proto se do dnešní doby dochoval starobylý ráz Českého Krumlova i krása okolní přírody. Množstvím památek i půvabem krajiny se nechal inspirovat již známý českoněmecký spisovatel Adalbert Stifter (1805-1868), pocházející z Horní Plané.

(zp)

Další informace:
Historie města Český Krumlov
Středověká kolonizace regionu Český Krumlov